Píše se rok 1942 a Židé na Slovensku nesmí vycházet z domu po deváté hodině večer, nesmí se shromažďovat, nesmí chodit do školy... příkazy se vrší jeden za druhým. A přichází další: svobodné ženy ve věku šestnácti až třiceti šesti let dostávají rozkaz dostavit se na nucené práce. Jejich příbuzní mají o své nejbližší strach, ale snaží se o pozitivní přístup: dokážou ostatním, že Židé jsou pracovití a poctiví, dívky si vydělají pár korun a vrátí se zase domů. Ženy si tedy oblečou své nejlepší šaty, do kufru zabalí to nejpotřebnější a vydávají se na cestu. Nevědí však, že jejich vláda v čele s prezidentem Tisem zaplatila Německu za jejich deportaci. Ze slovenského Popradu tak vyjíždí transport s nicnetušící tisícovkou žen, které čeká postupná likvidace. Jejich osudy mapuje tato kniha.