Na základě podrobného zmapování těchto základních východisek kniha ukazuje, že pokud chceme waldorfskou pedagogiku pochopit, musíme ji uchopovat pouze vcelku, jako systém vzájemně se podpírajících idejí, které není možné vytrhávat z jejich paradigmatického kontextu.
Věnuje se tak původu waldorfské pedagogiky, podrobně rozebírá goetheanistickou teorii poznání a fenomenologic­kou metodu, analyzuje anthroposofickou antropo­ logii v pozadí waldorfské pedagogiky a zabývá se také problematikou "náboženskosti" waldorfských škol.
Na otázku, co leží za tímto principiálním neporozuměním, se kniha pokouší podat odpověď uchopením těchto východisek prizmatem paradigmatu.
Waldorfská pedagogika bývá předmětem kritiky, která často k jejím východiskům spočívajícím v an­throposofii přistupuje spíše povrchně a nezřídka je chápe jako "náboženskou ideologii".