Tento staroindický nábožensko-filosofický spis byl po celá staletí od svého vzniku asi ve 3. století př. Kr. překládán do mnohajazyků kulturních zemí světa. Do češtiny byl od r. 1877 přeložen asi sedmkrát. Všechny dosavadní české verze (Čupr, 1877, Procházka,1900, Maternová 1920, Weinfurter 1926. Janíček 1945, 1989, Filipský a Vacek, 1988 a Bhaktivédanta 2000) jsou překlady volné, víceslovnéa interpretační. Předkládaná verze abertamská plyne v řeči vázané v časomíře osmislabičných veršů, v jakých je napsán původní sanskrtskýtext. Časoměrný rytmus veršů měl usnadnit zapamatování při tradici ústního předávání a zabránit vkládání vlastních nadbytečnýchnebo i významově posunutých slov. Abertamské překlady vznikaly během 20 let kontemplativního způsobu života o samotě v horách, v hlubokém soustředění na duchovní sdělení textů, v inspirovaných proudech shůry.A je tedy tato verze Bhagavadgíty jakýmsi pokusem o návrat ke zdroji Jednoduchosti

K vydání připravil Dalibor Uhlíř

Bhagavadgíta je posvátná Kniha mnoha milionů lidí. Mnoho tisíc lidí ji denně čte a znají celé sloky nazpamět. Mnoho set lidí ji překládalo do svých mateřských jazyků a psalo k ní i své komentáře. Když hovoří Bůh, má člověk zmlknout a tiše a pozorně naslouchat. Protože slovo Boží má tu zvláštní moc, že někdy stačí jediná věta nebo slovo, kterým člověk porozumí, aby ho osvítilo poznání a jeho život se od základu promění.