(výňatek z knihy) Léčení skupinovým zpěvem (autor) Jak již bylo řečeno, opíral jsem se během prvních deseti let své krajinoléčebné činnosti o představu zemské akupunktury, takže bylo nasnadě, že jsem jako materializovaný nástroj působení používal železné tyče nebo později litopunkturní kameny. Teprve počátkem 90. let jsem na místech, kde nebylo možné postavit kámen, začal litopunkturní metodu nahrazovat určitým druhem akupunkturního zpěvu. Přitom se ukázalo, že skupina lidí, shromážděná v soustředných kruzích okolo akupunkturního bodu, může svým zpěvem zrušit jisté blokády stejně dobře, jako litopunkturní systém. K působení dochází dokonce podstatně rychleji. Již v rané fázi skupinového zpěvu vykrystalizoval základní model jeho průběhu, který používám dodnes. Skupina se přitom nejprve seznámí s potížemi ošetřovaného místa. Pokaždé je také k dispozici dost času, aby si každý mohl situaci osobně procítit. Potom utvoříme soustředné kruhy okolo daného bodu a začneme, aniž bychom přitom sledovali nějakou hudební předlohu, se zpěvem tónů. Abychom měli nějakou společnou platformu, je zpěv omezen na používání vokálů (samohlásek). Výšku, tónové variace, intervaly atd. určuje každá účastnice a každý účastník podle průběhu procesu sám. Důležité přitom je řídit se především vlastním pocitem a intuicí. Také by se měl člověk neustále snažit o sladění s místem na jedné straně a se skupinou na straně druhé. U narušených míst tak zpravidla dochází k tomu, že v počáteční fázi zpěv zrcadlí problémy místa, a zní také podle toho disharmonicky. S pozvolným rozplýváním blokád a s tím, jak silové vzory na daném místě získávají řád, stává se zpěv sám od sebe jasnějším a harmoničtějším.