Dějiny astronomie jsou odrazem historie lidstva. Kdyby tomu tak nebylo, proč bychom klenbu nad našimi hlavami nazývali nebem a osídlovali je božstvy Slunce, Měsíce a planet? Proč bychom mezi hvězdami hledali dávnověké legendy a jejich hrdiny ztělesňovali v podobě souhvězdí? Proč se lidé všech civilizací domnívají, že hvězdy ovlivňují jejich životy? Naši předkové budovali hvězdám monumentální památníky, k nimž patří třeba kamenné kruhy Stonehenge a velechrámy pyramid. Dění na obloze pohánělo naše náboženství a naši kulturu po nespočetná tisíciletí. Počínaje starými Řeky se lidé snažili pochopit uspořádání vesmíru. Obíhá Slunce kolem Země, nebo naopak Země kolem Slunce? Čím ve skutečnosti jsou hrůzu vzbuzující komety? Jak velký vesmír je? Během staletí a tisíciletí astronomové rozkryli skutečnou povahu vesmíru. S každým krokem poznání ztrácela naše planeta z kosmického hlediska na velikosti a na významu; tato změna vnímání stavěla astronomy do konfliktu s filosofy a kněžími. Nakonec jsme dospěli ke zcela pokořujícímu pohledu: Země je průměrná planeta obíhající kolem hvězdy ve středním věku v ničím pozoruhodné galaxii. Přesto máme důvod k hrdosti: na naší planetě se vyvinul život, který je schopen hledět do vesmíru - a prát se, co to všechno znamená.