Naši osobnost a osud neutvářejí ostatní. Utváříme je sami. Osmadvacet let ubíhal život Cannie Shapirové bez větších zádrhelů, tedy když pomineme fakt, že její otec dávno škrtl dceru ze svého života, což matka vyřešila navázáním ne úplně konvenčního vztahu. Cannie je odhodlána nenechat se tím převálcovat: má přece vcelku hezký život, přátele, psa a zajímavou práci. Dokázala se dokonce smířit i se svými křivkami, které by někteří mohli považovat za přebujelé. Usilovně udržovaná duševní rovnováha se zbortí ve chvíli, kdy si Cannie ve společenském časopise přečte lehce urážlivý článek svého bývalého přítele nazvaný Miloval jsem korpulentní ženu. Všechny obranné mechanismy i podpůrné berličky přestanou najednou fungovat. Cannie se ocitá na šikmé ploše, na jejímž konci je už jen zoufalství a deprese. I z takových neutěšených míst se ale člověk může dostat, pokud o to opravdu stojí. Cannie prožije zlomový rok, v němž se vypořádá se všemi svými ztrátami i prohrami a pokusí se zjistit, kým vlastně je. Protože jedině tak bude moci přijít na to, kým vlastně chce v budoucnu být.