Důkazy z pěti kontinentů
Indicie (indicium = náznak, okolnost vzbuzující podezření) jsou prokázané skutečnosti, ze kterých se nepřímo vyvozuje důkaz pro jiné skutečnosti, jež se nedají dokázat přímo. Musí me však touto pravdou, touto naznačující skutečností umět přesvědčit, jestliže má tvořit základ důkazu.
JUSTlCIE -pochybného symbolu spravedlnosti, vím také, že nepřímý důkaz, důkaz z indicií. má nemenší význam.
Poněvadž jsem se už informoval u dámy se zavázanýma očima,
Při tom se dá usuzovat nejen z tohoto důkazu na uskutečněný účinek, ale i naopak: z účinku na určitou událost jako příčinu. Právní věda praví, že věcný důkaz, písemný doklad, výrok soudního znalce je třeba rovněž hodnotit jako pomocné sku tečnosti. jejichž průkaznost spočívá na identitě a neporušeno sti, jakož i na názornosti věcného důkazu, pravosti a obsahu dokladů, stejně jako na odborných vědomostech soudních znalců.
Zdánlivý důkaz se může použít k prokázání kauzality.
Poučen četbou literatury o zahraničním právu považuji za nutné uvést tento krátký komentář:
nejsou vždy fakta jako fakta.
Jedna strana uplatňuje u soudu nároky a druhá strana proti nim může vznášet námitky. To je příslovečně »dobré právo«. Žádající strana musí své nároky doložit fakty a druhá strana musí své námitky rovněž zdůvodnit fakty. Ale jak uvidíme,
Požadavky na ně (na roz díl od přírodovědných důkazů) se v jednotlivých zemích vel mi podstatně liší. Obecně však platí, že každá strana musí skutečnosti, ze kterých vyvozuje svá práva a tvrzení, dokázat.
Právnický důkaz -a právě ten máme na mysli, když se ho voří o důkazech -má jiné kvality.
Přírodovědci uvádějí na začátku své argumentace, tedy v momentě, kdy nemají kočičí ocas ještě v hrsti, hypotézy, ne dokázaná tvrzení, a experimentují tak dlouho, dokud jim sé rie pokusů nepřinesou kýžené výsledky, které se dají ve stejné kvalitě zopakovat, nebo naopak vykazují tolik odchylek od za mýšleného výsledku, že musejí svou hypotézu nechat padnout.
Myslel jsem si, že by nebylo zrovna dobré podávat DŮKA ZY, když člověk o kočce sice ví, ale nemůže ji chytit za ocas.
Pohřbu se zúčastnila velká spousta lidí a samozřejmě i ka marádi ze školy, a všichni měli špatné svědomí. Při pohřeb ním obřadu spatřili, jak přes hroby skáče kočka se dvěma ocasy.
Našli ho oběšeného na vrbě.
Takhle to probíhalo několik neděl, až jednoho večera ne přišel domů. Rodiče, kteří mu často láli pro jeho paličatost, zburcovali šerifa a ten sousedy a všichni se s pochodněmi vy dali hledat pohřešovaného.
Od té doby platil chlapec za sedmilháře, ostatní si ho dobí rali nebo se mu zdaleka vyhýbali. Brzo začal pokulhávat i v učení, protože při vyučování nedával pozor a zanedbával domácí úkoly. Jakmile zazvonil konec vyučování, vyběhl ven a pelášil do polí, do lesa, k řece. Hledal »svou« kočku, živou cí důkaz, že existuje a že nelhal.
Rozruch se ještě neutišil, když vešel do třídy učitel a zeptal se po příčině toho halasu. Zavolal si pak chlapce na stupínek a vyzval ho, aby se před celou třídou přiznal, že lhal. Chlapec se vytrvale bránil a opakoval: » Viděl jsem kočku se dvěma ocasy, opravdu!« Za hurónského řevu třídy si ho učitel pře hnul přes koleno, popadl rákosku a vysolil mu pár na zadek.
Asi desetiletý chlapec přiběhl ráno do školy celý zadýchaný a s očima navrch hlavy vykládal, že mu venku přímo pod no hama přeběhla přes cestu kočka se dvěma ocasy. Spolužáci se mu vysmáli -kdoví jak prý se koukal. Když trval na svém, prohlásili, že se nejspíš pomátl.
V jednom městečku v americkém státě Missouri se začát kem 70. let zběhla událost, která by si byla zasloužila palcové titulky v novinách, ale žádných se jí nedostalo.
PER ASPERA AD ASTRA
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku