F ilozoflcké pojetí a umění tradiční čínské medicíny je možné srovnávat s učením Hippokrata (500 př. n. 1.), lékaře a filozofa starověkého Řecka, kterého nazýváme "otcem západní medicíny". Hippokrates věřil, že člověk je velmi těsně sepjat se všemi přírodními prvky. Učil, že je třeba "léčit člověka, nikoli jen samotnou nemoc". Jednotlivce pojímal jako součást celku a neomezoval svá pozorování jen na konkrétní nemocný orgán nebo část těla. Při určování diagnózy přihlížel Hippokrates k "pacientovým návykům, způsobu života, zaměstnání, myšlení, spánku, někdy i k jeho snům a obavám". Podle Hippokratova učení bylo nutno brát v úvahu roční období, vítr, kvalitu vody a další přírodní jevy tvořící součást prostředí, v němž nemocný člověk žije. Podobně i v čínské medicíně jsou tyto vztahy pro stanovení diagnózy velmi důležité. Již 3000 let př. n. 1. brali čínští lékaři při určování pří-bech jejich použití k stanovení diagnózy. Kapitola činy onemocnění v úvahu tělesné, duševní i duchov­ ní vlastnosti léčené osoby. To jim umožňovalo léčit příčinu problému, nikoli jen samotné příznaky. V evropské medicíně byl naneštěstí Hippokratův od­kaz léčení nemocí přerušen, avšak v Číně přetrvává tendence léčit člověka jako celek již déle než 5000 let. Tradiční čínská medicína se postupně vyvinula ve velmi účinný způsob léčení a trvale se rozvíjí. Jed­ním z příkladů může být používání elektrické nebo laserové stimulace za účelem tišení bolesti v chirurgii nebo počítačově zpracovávané diagnostické postupy. V první kapitole této knihy - Historie a filozofie­ ké základy tradiční čínské medicíny - naleznete popis vývoje tradiční čínské medicíny a seznámíte se s jejím filozofickým pozadím. Následující kapitola - Příčiny ne­ mocí - vás seznámí s novými pohledy na souvislosti mezi duchem, tělem a myšlením a s vlivem okolního prostředí, citů a výživy na lidské zdraví. Kapitola o čín­ském bylinkářství podává informace o mnoha často užívaných bylinách a ukazuje, jakým způsobem je používat a kombinovat, abychom dosáhli požadova­ ného výsledku. V kapitole o dietách se čtenář dozví, že potraviny stejně jako nemoci lze charakterizovat vlast­nostmi jako horké, studené, suché, vlhké, jin, jang, sil- nebo slabé. Na diagnóze nemoci pomocí těchto závisí také její léčba. V kapitole Akupunktura se základní informace o meridiánech a o způsobech jejich použití k stanovení diagnozy. Akupresura popisuje akupresurní body na lidském tě­ le, které můžete sami nebo ve spolupráci s partnerem využít k léčení některých častých potíží, jako jsou bo­ lesti hlavy, zad apod. Poslední kapitola je zaměřena na čchi-kung, popisuje dýchací a meditační cvičení a sou­ časně ukazuje, jak čchi-kung napomáhá udržovat or­ganismus v rovnováze a předcházet nemocím nebo je překonávat. Kniha podává podrobný pře­hled tradiční čínské medicíny, přičemž zdůrazňuje možnosti, jak ji využívat současně s klasickou západ­ ní medicínou nebo nezávisle na ní. Tradiční čínská me­dicína pronikla do Evropy asi před 350 lety. Ve Spojených státech ji však nebylo možné legálně pro­vozovat až do roku 1975. Od té doby bylo otevřeno mnoho škol, které tradiční čínskou medicínu vyuču­ jí. Také lékařské fakulty začínají čínské léčebné meto­ dy zařazovat do svých učebních plánů. Na vysokých školách a na klinikách se řeší výzkumné projekty za­ bývající se alternativní medicínou. Zájem o tradiční čínskou medicínu rychlým tempem narůstá. Proniká­ ní tradiční čínské medicíny do medicíny klasické je prospěšné nejenom tím, že umožňuje alternativní léčení mnoha nepříjemných nemocí, ale především proto, že nabízí nové způsoby, jak nemocím před­ cházet.