Práce ústí do formální teorie citů, formulované pomocí diagramatického modelu.
a kurtoazní láska (láska).
antické a moderní přátelství a nepřátelství (kamarádství)
dobrodružství a byrokracie (party),
hra a rituál (vlny),
stádnost, vůdce, výměna a dar (etnosociometrie),
S těmito formami jsou porovnávána velká témata společenské vědy:
Studie popisuje následujících pět forem citů či vzorců vztahování se: etnosociometrii (ve smyslu přiřazování sociálních pozic), vlny, party, kamarádství a párovou lásku.
Tato teorie je použita v kvalitativním výzkumu života školní třídy v pubertálním věku z hlediska sociálních vztahů a vývoje identit.
jeho pojetím přání, rozkoše, imaginární a symbolické identifikace, identifikace "se symptomem" či sublimace.
Kniha je inspirována učením francouzského psychoanalytika J. Lacana: