Konfucius umírá, poté, co si podle tradice svoji smrt sám předpoví, někdy v roce 479 před naším letopočtem.
"Čung Jung" neboli "Nauka o středu" je knihou, pocházející od Konfuciova vnuka - ten v ní kromě svých vlastních myšlenek a výkladů uvádí i Konfuciovy výroky.
"Ta-süe" neboli "Veliké učení" - v této knize jsou (snad) autentické Konfuciovy výroky.
6) "Lun-jü" je první ze čtveřice knih, jejichž autorem ani vydavatelem již není sám Konfucius. Kniha obsahuje Konfuciovy "Rozpravy", tj. jeho myšlenky, zaznamenané jeho žáky - Konfucius vyučoval ústně.
"Li-ťing" neboli "Zápisy o ritech" je ze všech Konfuciovi připisovaných knih nejrozsáhlejší - vzniká až po jeho smrti, Konfucius sám je autorem jen některých jejích částí. Obsahem jsou poučky, týkající se předpisů etiky, mravů a zvyků.
4) "Jaro a Podzim" - tato Konfuciova kniha je kronikou stát Lu v letech 722-480 př. n. l.
"Šu-ťing" neboli "Kniha listin" je Konfuciem vydaným souborem dokumentů nejrůznějšího druhu, pocházejících z dvou tisíc let čínských dějin - jsou zde zákony, výnosy atd. nejrůznějších čínských vládců a panovníků.
Jádrem"Knihy proměn" je osm tzv. trigramů, znaků složených ze tří plných nebo přerušovaných čar - každý trigram přitom znázorňuje určitou přírodní sílu a zároveň symbolizuje nějaký element lidského života. Vzájemná kombinace těchto trigramů pak ponechává velice široké pole působnosti pro možný výklad skryté pravdy.
"I-ťing" neboli "Kniha proměn", Konfuciovo nejvýznamnější dílo filosofické, jedná se patrně o nejstarší dochovaný dokument filosofického myšlení vůbec. Podle tradice je autorem této knihy jistý císař, vládnoucí tři tisíce let před naším letopočtem, Konfucius ji "pouze" znovu vydává a opatřuje svými komentáři.
Konfuciovo dílo je shrnuto do tzv. devíti klasických knih (jsou to knihy ťing, tj. knihy kanonické) - autorem prvních čtyř je sám Konfucius, pátá je jeho dílem zčásti, zbylé čtyři jsou pak dílem jeho žáků a následníků. Těmito devíti knihami jsou:
Základním rysem Konfuciovy filozofie je příklon k člověku a k praktickému životu (ostatně tento rys je charakteristický pro veškerou čínskou filozofii) - proto nenalézáme u Konfucia žádný ucelený a propracovaný systém logiky, etiky či metafyziky: na prvním místě u Konfucia jako myslitele stojí vždy blaho lidu - jeho nauka je v podstatě souborem zásad chování a mravních zásad člověka, přičemž jedinec není u Konfucia izolovaným individuem, nýbrž je vždy nahlížen jako součást společnosti.
Po těchto třinácti letech je pak s úctou povolán zpět do státu Lu, kde poslední léta života věnuje shromažďování a vydávání písemných památek, sepisuje též kroniku své vlasti - veřejný úřad ale již nikdy nepřijme.
Podle tradice pak zklamaný Konfucius odstupuje ze svého úřadu a opouští rodnou zemi, aby příštích třináct let putoval po Číně.
Tento rozkvět se ale znelíbí vládci sousedního státu - pošle proto knížeti státu Lu darem družinu mladých zpěvaček a tanečnic a stádo koní, načež se tento odvrátí od Konfuciových zásad a oddá se radovánkám.
Teprve jako padesátiletý se Konfucius rozhodne do státní správy vstoupit - nastupuje do úřadu ministra spravedlnosti, kde pak podle tradice dosahuje mimořádných úspěchů: již při jeho samotném nástupu do úřadu se prý zločinci sami rozprchávají a lid začíná usilovat o správný, slušný život - do státu Lu přichází období rozkvětu.
Jak roste jeho sláva, dostává pak Konfucius stále častěji nabídky, aby zastával některý z vedoucích úřadů ve státě Lu - Konfucius ale odmítá, tvrdí, že nemůže přijmout úřad, jehož vykonávání by nemohl sloučit se svými morálními zásadami.
Již v mládí si zařizuje Konfucius svůj dům jako školu, kde pak žáky, kteří se kolem něj vzápětí shromažďují, vyučuje dějinám, básnictví a formám slušného chování - během deseti let jeho školou projdou na tři tisíce mladých mužů.
zakladatel první filozofické školy v Číně a patrně nejvlivnější ze všech filozofů, kteří kdy žili (učení jeho školy ovlivňuje zcela zásadním způsobem až do 20. století život v Číně, Japonsku a Koreji), přichází na svět někdy v roce 551 př. n. l. ve státě Lu v dnešní čínské šantungské provincii ve staré šlechtické rodině Kchung.
Konfucius (?551 př. n. l. - ?479 př. n. l.):
Rodina byla přirozeným prostředím pro morální výchovu a mostem mezi jednotlivcem a společností. Učil, že v rámci rodiny si člověk plně uvědomuje svoji humanitní podstatu. Zdůrazňoval povinnosti a práva každého jejího člena a věřil, že všichni se budou chvat v souladu se svými úlohami.
Konfucius se zabýval také otázkami rodiny, která byla v Číně považována za primární společenskou jednotku. Byla chápána jako základní ekonomická, sociální a politická struktura proto, že se její členové podíleli na všech uvedených činnostech společně.
Muž by měl tyto kvality využít pro řízení státu. Pro něho představovala služba ve státní správě nejvyšší poslání, protože dobrá vláda mohla přinést blaho všem lidem. Mladí muži podstupovali náročné státní zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu.
laskavostí.
pílí a
dobrou vůlí,
ušlechtilostí,
vybraným chováním,
Podle jeho filosofie byl urozený muž takový, který se vyznačoval pěti vlastnostmi:
Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají vždy žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval systém mezilidských vztahů a dobré vlády.
Konfucius se nepovažoval za nijak originálního myslitele. Vycházel z odkazu minulosti, kterou považoval za zlatý věk. Učil morálnímu kodexu založenému na etice, humanitě a lásce. I přes bouřlivé období zdůrazňovala jeho filosofie ideály řádu a humanity.
UČENÍ:
372-289 př.kr. Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2000 let. Mladí muži podstupovali náročné státní zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu.
Konfuciovo eticko-sociální učení prosadil především jeho následovník Mencius)
Dnes se hlásí ke konfucianismu na celém světě miliony lidí. Nejvíce stoupenců má v Číně, Japonsku, Koreji, Hongkongu,Vietnamu, na Tchaj-wanu a v Singapuru. Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2000 let.
Protože byl konfucianismus natolik spjat se státním zřízením , ztratil sice ve 20.stol. své výjimečné postavení, avšak tradiční konfuciánské hodnoty zůstaly silně zakořeněné v životech lidí a novodobí čínští myslitelé a političtí vůdci stáli před problémem, jak je přizpůsobit modernímu státu.
Jeho učení bylo přijato za státní doktrínu v 2.st. př.Kr. za císaře Chan-Wu-tiho a obohaceno myšlenkami pozdějších myslitelů přetrvalo až do současnosti.
Jsou mu přisuzovány tituly jako Mudrc všech věků či První učitel.
Jeho zakladatel Kchung fu-c", známý u nás pod latinizovaným jménem Konfucius (551-479 př.Kr.), žil v 5.století př. Kr..
Konfucianismus je původním čínským filosofickým a náboženským učením, které na dva a půl tisíce let ovlivnilo utváření společenského systému nejen v Číně, ale i v přilehlých oblastech.
Konfucianismus
Obsah:
Tento spis, Lun-jü neboli Hovory (resp. Rozhovory, Pojednání, Rozpravy) je jedním z nejvýznamnějších děl čínské filosofie (ale i filozofie světové), v němž Mistr Kchung-fu-c (552-479 př.Kr.), pokládaný čínskou tradicí za největšího mudrce všech dob, shrnuje principy konfuciánské filosofie.
Hovory a zápisky čínského mudrce Konfucia, který žil v době, kdy v Indii působil Budha, v Řecku Pýthgorás dodnes udivují svou moudrostí a originalitou myšlenek.