Kniha Jímavé portréty biblických žen se snaží jednotlivé ženské postavy Písma, od těch nejznámějších až po bezejmenné služky, otrokyně, či dokonce nevěstky, připomenout, popsat a rozebrat jejich zvěstný význam.
Pro Milana Balabána je však ženství v Bibli sice jemně, ale zásadně přítomno.
Ještě silněji vyzníval argument, že sám Bůh je "muž" a patriarcha.
To pokládali za danost, za něco, co nelze měnit; vždyť je tato druhořadost ženy zakotvena v samotných Písmech.
Vycházeli, téměř automaticky, z principiální podřazenosti a podřízenosti ženy.
Ženských obrysů biblických vyprávění (narace), kázání (predikace) i mudroslovných úvah (meditace) si bibličtí vykladači dlouho (po staletí, ba tisíciletí) nevšímali.
Na to narazíme v každé druhé třetí kapitole naší židovské a křesťanské posvátné knihy.
Bibličtí pisatelé tvořili své ženské portréty v dobách, kdy první místo ve společnosti zaujímal muž.
Hebrejská nebo řecká literatura biblických spisů prozrazuje své "dobové pozadí". Biblické zvěstné náčrty jsou obkrouženy orientální mentalitou, která plyne z toho, že Bible je kniha patriarchální.
To je spolehlivý základ a podklad našich studií. Nesmíme ovšem opomenout skutečnost, že Bible je kniha historická, nikoli nehistorická šperkovnice idejí.
"Všechny ženské portréty, o něž se v následujících kapitolkách pokusím, vycházejí ze svědectví a charakteristik biblických.
Milovnice, trpitelky, bojovnice i kněžky moci