Kniha o čuráku

Dotek pravdy je jako dotek na genitál. Život ze samotné své povahy přestupuje veškeré hranice, veškeré závory, překážky všech zvyků, nacionálních omezení, rasových předsudků; on je v pravdě svrchovaný v kosmickém smyslu.
Jestli stojí za něco bojovat, pak za stejné zobrazovací příležitosti.
Protože když stojí, je připraven, a když je připraven, je to pornografie a neslušnost.
Zatímco kundu je možno zobrazovat prakticky vždy a všude, čurák nesmí být vidět (anebo nikoli v pohotovostní poloze).
Ano, čurák je plnohodnotné slovo, od něhož se dá odvodit fungující zdrobnělina, a je zrozeno z činnosti, na níž není vůbec nic sprostého.
Je tedy přímo nepochopitelné, že slovo čurák je považováno za obscenní, zvláště když jeho diminutivum čuránek (dětský penis) není rovněž závadné.
Naopak, je to slovo dobře volené, neboť vysvětluje foneticky velmi dobře svůj původ od zvuku, ozývajícího se při výlevu zurčící vody do podstavené nádoby.
Slovo čur, čurák, čurec (penis) pochází od slovesa čurati (dětsky), které je však zcela nevinné, decentní a obvyklé u dětí i v nejlepších rodinách a nemá na sobě ani stínu závadnosti.
Karel Jaroslav Obrátil (1866-1945), muž, který by měl být řazen vedle Františka Sušila, o čuráku píše:
Fakt si to někdo může myslet?
Kniha o něm?
Kniha o falu nebo
Kniha o penisu,
Kniha o pyji,
Knihou o kundě
Zcela vážně, mohla by jít do páru s
Ale jak je to s čurákem?
Mnoho čtenářů zjistilo, že má na to vyslovit slovo kunda.
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku