Středověké dílo o cestě meče - kendó, jehož autorem je legendární japonský samuraj, kengo Šingen Musaši No Kami Fudžiwara No Genšin (1548-1645). Tento spis studují jak mistři kendó, tak japonští manažeři, kteří jej považují za příručku podnikatelské strategie. Doplněno o Dokukódó s komentářem Sandokai Sena. Japonsko v době Musašiho života Legendární šermíř Mijamoto Musaši (Miyamoto Musashi, 1584-1645) se narodil ve středověkém Japonsku, právě usilujícím o zotaveni z ví­ ce než čtyř století vnitřních konfliktů, bojů a chaosu. Tradice vlády cí­ sařů jako absolutistických božských vládců ve 12. stol. prakticky za­ nikla, a ačkoliv i nadále každý následující císař zůstával oficiální hla­ vou země, jeho moc byla podstatně zredukována. Od té doby Japon­ sko prožívalo téměř nepřetržitou občanskou válku mezi provinčními knížaty, militantními mnišskými řády a tlupami loupežníků, bojující­ mi vzájemně o půdu a moc. V 15., 16. a ještě i v 17. století knížata, zvaná daimjó ("velká jména") budovala mohutné kamenné hrady k ochraně své i svých panství, a za jejich hradbami začala postupně vznikat nová města. Tyto války samozřejmě omezily rozvoj obchodu a ochuzovaly celou zemi. Avšak r. 1573 se dostal do popředí jediný muž, Oda Nobunaga (1534-1582). Stal se šógunem, čili vojenským diktátorem, a po celých 9 let se mu dařilo udržovat kontrolu nad téměř celou zemí. Když byl r. 1582 zavražděn, převzali vládu ne-šlechtici. Tojotomi Hidejoši" po­ kračoval v díle započatém Nobunagou, ve sjednocování země, nemi­ losrdně potlačujíc jakýkoliv náznak odporu či vzpoury. Oživil starou propast mezi válečníky-samuraji a ostatními občany mj. i tím, že za­ vedl omezení práva nosit meče. Hidejošiho "hon na meče" znamenal, že pouze samurajům bylo dovoleno nosit meče dva; krátký, který mohl (pro svou obranu) nosit každý, a dlouhý meč, který odlišoval samuraje od ostatní populace. A i když Hidejoši učinil hodně pro uklidnění poměrů v zemi a roz­ šíření obchodu s cizinou, v roce jeho smrti (1598) stále ještě nebyly plně eliminovány vnitřní nepokoje. Ke skutečnému sjednocení země a zároveň i její následné izolaci došlo inaugurací Tokugawů. V r. 1603 se lejasu Tokugawa, někdejší spojenec Nobunagy i Hidejošiho, for Šógun lejasu Tokugawa (1542-1616) zvolil za sídlo své vlády Edo (dnešní Tokio), kde měl obrovský hrad. Jeho vláda zahájila víceméně stabilní údobí japonských dějin, trvající až do začátku éry Meidži (re­ staurace císařství v r. 1868). I když lejasu sám zemřel r. 1616 (poté co "dorazil" poslední zbytky odporu dobytim pevnosti Ósaka), členové jeho rodiny následovali u kormidla země jeden za druhým, a titul šó­ guna (a tedy i vláda) zůstal po celé generace prakticky dědičným titu­ lem Tokugawů.