Apokryfní spis zřejmě z esejského prostředí obšírně rozpracovává biblický příběh o Jákobovu synovi Josefovi. Vysvětluje, jak si Boží vyvolený Josef mohl vzít za ženu Egypťanku.
Josef a Asenat
Soubor pěti nekanonických žalmů, původně patrně napsaných hebrejsky, se zachoval jen v syrském znění. Nedochované předlohy vznikly v rozmezí 3.-2. stol. př. Kr.
Syrské žalmy
V ní se projevovaly některé prvky později rozvinuté v různých formách gnostického nábožensko-filosofického hnutí.
Sbírka 42 písní připisovaných králi Šalomounovi vznikla nejspíše v židovsko-křesťanské skupině okrajové jak zeměpisně, tak theologicky.
Ódy Šalomounovy
Staré řecké rukopisy Septuaginty jej však řadí mezi tzv. Ódy. Modlitba Menašeho, sepsaná původně řecky v prostředí diasporního židovstva zdůvodňuje, proč se bezbožný a modlářský král Menaše dožil vysokého věku a zemřel v pokoji.
Patnáctiveršový hymnus bývá v pravoslavných biblích uváděn jako samostatný spis.
Modlitba Menašeho
Latinský text byl objeven jako palimpsest ze 6. století v Ambroziánské knihovně v Miláně, ale vznikl patrně v 5. století překladem staršího řeckého textu. Jeho obsahem je především proroctví, které Mojžíš pronesl jako řeč na rozloučenou.
Nanebevzetí Mojžíšovo
Abraham se nejprve zdráhá, pak však podává ruku smrti a jeho duše je přenesena do ráje.
Řecký text se dochoval ve dvou verzích. Obě obsahují vyprávění o tom, jak Bůh poslal archanděla Michaela (Míkaela), aby připravil Abrahama na smrt.
Závěť Abrahamova
druhá podává Abrahamova vidění budoucnosti jeho potomků až do skončení "tohoto věku".
První pojednává o tom, jak Abraham poznává pravého Boha a stává se jeho služebníkem,
Staroslověnský text vzniklý překladem nedochovaného hebrejského textu z období mezi r. 70-120 po Kr. má dvě části.
Zjevení Abrahamovo
Svého vzdělání použil k tomu, aby na podkladě stoické filosofie vysvětlil helénskému okolí význam a sílu židovské víry v Boha. Text vznikl pravděpodobně v alexandrijském prostředí.
Autorem tohoto vpodstatě filosofického traktátu o vládě "zbožného" rozumu nad vášněmi byl bezpochyby řecky vzdělaný žid.
Čtvrtá kniha Makabejská
Kromě toho přináší cenný vhled do postavení židů v helénistické diaspoře, zejména v Egyptě.
Ve svých sedmi kapitolách podává legendu o vzniku svátků, které jsou obdobou dnešních svátků purim.
Spis vypráví o událostech proběhnuvších zhruba půl století před makabejským povstáním.
Třetí kniha Makabejská
Ve 3. svazku přinášíme následující židovské pseudepigrafy (apokryfy):
Tyty spisy, které jsou významným svědectvím života a myšlení doby, do níž vstoupilo evangelium, nebyly většinou dosud vydány v češtině.
výjimečně po postavách mimobiblických (knihy Sibylliny, Aristeas), a je apokalypticky orientována, tj. pronikavě zaměřena na zlom věků a na příchod mesiáše.
Většina židovských pseudepigrafních písemností nese název po známých starozákonních postavách (kniha Henochova, Závěť Mojžíšova, Závěti patriarchů, Martyrium Izajášovo apod.),
Bývaly psány pod jménem jiné, zpravidla významné a okruhu čtenářů známé již nežijící osobnosti (řecky PSEUDÉS = nepravý, falešný, EPIGRAFÉ = nápis, název).
Židovské pseudepigrafy (též uváděné jako "apokryfy") jsou spisy, které vznikly v době mezi Starým a Novým zákonem.