První novočeský překlad výboru ze "Zlaté legendy" (Vyšehrad, 1984) byl koncipován tak, aby v něm byly zastoupeny nejrůznější typy Jakubových legend. V témž duchu byl výbor později rozšířen, takže zpřístupňuje česky asi třetinu "Zlaté legendy". Kromě toho přináší i několik ukázek z legend o českých světcích (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Prokop, sv. Ludmila), které byly k základnímu souboru přidány.
Jakub de Voragine měl vypravěčské nadání. Svým čtenářům přibližuje pravdy víry v poutavých příbězích, z kterých měli potěšení jak duchovní, tak nejprostší laici. Proto hned ve 13. století začala být "Zlatá legenda" překládána a adaptována do národních jazyků, do některých dokonce několikrát. Jednotlivé příběhy z ní pronikaly do lidových vyprávění a jsou obsaženy i v pohádkách. Česky byla zpracována r. 1357 neznámým českým dominikánem, působícím na Pražském hradě, který byl ve styku s králem Karlem IV. i s jeho kancléřem Janem ze Středy.
Legenda aurea později zastínila všechny ostatní sbírky legend (proto se také nazývá "Zlatá") a dodnes se zachovala ve více než tisíci latinských rukopisech.
Na základě dosavadní legendistické literatury zpracoval a podle sledu církevního roku seřadil 176 vyprávění o svátcích Kristových a o svatých, uctívaných v celé katolické Evropě.
Autor ji koncipoval jako základní příručku pro dominikánské kazatele, ať působili kdekoli.
Složil ji nejspíše koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine.
"Zlatá legenda" (Legenda aurea) je vyvrcholením více než tisíciletého vývoje latinské legendy, tj. vyprávění o životě a zázračných skutcích svatých.