Genialita je vždy záhada. V čem spočívá, kdo ji poprvé takto označil a komu je dopřáno být géniem? Samozřejmě málokomu. Proč se ale v určitých epochách vyskytuje genialita mnohem častěji? Na konci 19. století se vlastně nenašel státník, vojevůdce, průmyslový baron, učenec, umělec nebo boxer, který by v určitém momentě života nebyl geniální. Jeho genialitu bylo přece možné poznat jen podle činu, jenž vykonal, nezpůsobila ji však látka, kterou bychom mohli prokázat v mozku. Ve svém románu vypráví Tilman Spengler, oscilující mezi realitou a básní, virtuózně a nesmírně zábavně příběh posedlého vědce Vogta hledajícího stopy geniality a objasňuje, kde zůstal Leninův mozek.