Tato práce chce postižením obou aspektů podat úplnější obraz života české barokní aristokracie.
Rubem reprezentační nádhery, v níž vskutku značná část (ne všichni!) knížat a hrabat v baroku žila, byly jejich obrovské dluhy.
Taková představa není sice mylná, je však neúplná.
S pojmem barokní kavalír si patrně většina čtenářů spojí přepychově vybavený zámek, nádherný městský palác, livrejované lokaje, bohaté plesy a hostiny nebo císařský dvůr ve Vídni.