Jeden z Mistrových nejbližších žáků, paramhans svámí Mádhávánanda, toužil celých dvacet tři let, kdy pobýval svému guruovi nablízku, podat svědectví o jeho činech, o jeho prostém a přitom vznešeném životě a seznámit svět s jeho poselstvím
"Vtělením vesmírné lásky a moudrosti" nazývali šrí Dípa Nárájana Maháprabhudžího ti, kteří měli štěstí se s ním setkat.
Lidé sobečtí, domýšliví a vzpupní se po setkání s Mistrem měnili v bytosti, které si začaly uvědomovat, co to znamená být člověkem.
Autor popisuje v knize projevy Maháprabhudžího jasnozřivosti, telepatie, uzdravování nemocných, přivolávání deště a další zázraky, jichž byl za 23 let, kdy pobýval v jeho blízkosti svědkem.
Knihu napsal jeden z jeho nejbližších žáků.
Byl to jogín z Rádžastanu, jehož život byl naplněn událostmi, které přesahují lidské chápání.
Život božského Mistra šrí Maháprabhudžího