Instrukce k tomu jak číst tuto knihu: Jistě není náhodou, že jste se setkali s touto knihou. Příběh, který je zaznamenán v následujících řádcích je sepsán nelineárně, tj. neodpovídá našemu trojrozměrnému vnímání reality. Čas a prostor se odehrávají jinak, než jsme na ně zvyklí z našeho světa 21. století. Budoucnost je závislá na změnách, které provádíme v minulosti, a tím se zakouší plná a věčná přítomnost. Tento příběh je blízký mnohým z nás, cestovatelům časem. Proto perspektiva, ze které je sepisován, je někdy z pohledu „Já“, tj. „Nás“... a někdy jako „ona“, a to proto, abychom zažili pocity a vnímání situace z více pohledů a tím se v nás probudilo, co se probudit má... Není to tedy tradiční pojetí knihy a vyžaduje rozšířené vědomí, naprosté přijetí, odložení logické mysli a nastartování vyššího vědomí. Příběh je mnohavrstevný a náš lidský rozměr vnímání rozpozná šifru, jež je v něm zakódovaná, teprve až po jeho úplném dočtení a vstřebání... Ocitám se uprostřed moře vědomí okřídlených bojovníků a prolétá mnou množství záznamů zde obsažených, vnímám je, avšak není možné je zachytit, či si je přivlastnit. Jsou to cenná poznání, která přináší každý z nás Zdroji – informace, které spolu sdílíme a které se prolínají mezi sebou. Táži se zde, jaké další kroky máme podniknout, abychom osvobodili naše bytí i to pozemské? Co nám chybí za informace, jež nás mají osvítit a navést na správnou cestu? Ukázky z knihy: ….Ulehám do sarkofágu z bílé hmoty – působí jako bílý mramor, je však jemný a má tělesnou teplotu. Září jemným svitem, jako živoucí dýchající bytost vyzařující příjemné hřejivé pulzování. Mé tělo v průsvitných šatech z bílého hedvábí, jakoby mě také konejšilo před cestou, která mě čeká. Ano, rozhodla jsem se, už nebudu váhat – vlastně, neváhala jsem, jen moji nejdražší teskní nad rozhodnutím, které jsem učinila. Jinak to ani nešlo a nejde. Náš svět Sirius B v galaktickém souosí s planetou Zemí je v ohrožení a prognóza mé nejdražší Anity, kněžky vědmy, je jasná – když se teď nevydáme do Atlantidy na planetě Zemi, budoucnost lidstva bude ohrožena. Projekt Amenti Atlantida, galaktického rázu, projekt napříč časem je nezbytností. Ovšem všichni moji blízcí mě varují: existence na Zemi není taková jako v našem světě. „Sestup tvé identity do fyzického lidského těla tvé vědomí v mnohém zatemní, uzavře. Je to termín tobě neznámý, ale je to, jako bych tě teď celou spoutal a řekl ti, ať létáš. Nešlo by to. Budeš muset vyvinout obrovskou sílu ducha a nejen to, budeš muset věřit a neztrácet ze zřetele záměr, se kterým jsi tam přišla. Ačkoliv se na něj nebudeš úplně pamatovat, někde v hloubi sebe budeš cítit, co je správné a proč jsi tam, kde jsi, a co je tvým posláním. Nikdo neví, jak celý tento projekt dopadne. Duše jisker, které sestoupily do fyzických lidských těl na Zemi do období Atlantidy je mnoho, ne všechny jsou si ale vědomé, co vlastně nastane, a co bude v daleké budoucnosti s vědomím lidstva – a jak toto ovlivní zpětně celé kosmické dění. Nejvyšší Zdroj žádá, abychom nastolili rovnováhu kosmických sil v tomto vesmíru – ovšem zde se jedná o působení a průlety časem.“ ….Nalezla svůj dvoupaprsek v temné lidské zkušenosti. Jeho oči ji probudily. Nejprve se tomu bránila, bála se, že šílí... Pak ve svém nitru nacházela jasnější a nevyhnutelné důkazy jejich skutečného spojení a jednoty. Chtěla se od této skutečnosti odvracet, bála se bolesti, kterou takové uvědomění přinese. Ale jakmile nahlédla do této pravdy, síla světla a moc jejich spojení se nedala zastavit,. Věděla, že po něm toužila celý svůj život, vlastně mnoho životů, aby jej opět spatřila a probudil ji do rozpomenutí. Pro jediný okamžik záblesku procitnutí a obnovení spojení mezi nimi, pro jedinou chvíli v nekonečnu stála všechna ta bolestná čekání a odloučení... Odloučení, jež bylo záludností temné strany, těch, kdož nesnesli jejich světlo, a těch kteří žárlili... Nevěděli však, že toto odloučení ještě více posiluje jejich spojení a schopnosti. Bylo to součást plánu – ale to jim nikdo na začátku cesty do lidské zkušenosti, neřekl. Temno je největším služebníkem Světla, a to jej právě popuzuje. Satan, jakožto největší služebník Nejvyššího Božského Zdroje, a to jej nejvíce vytáčí. Pro jejich lidské části vědomí se zdálo odloučení jako utrpení, ale kdesi nahoře věděli, že toto vše slouží jen jako odrazový můstek k ještě větším společným světelným skokům na jiných rovinách a v jiných časových úsecích existence. A pak, jako zázrakem, se setkají i na pozemské rovině a jejich kroky budou společné, jejich působení bude ochráněné a podporované Nejvyšším Božským Zdrojem. Nyní je ale nezbytné, aby byla silná. Musí čelit temnotě, která se ještě snaží říct své poslední slovo. Také musí ustát tu bolest, která se valí napovrch, všechna ta duševní strádání, šrámy z minulých dob, kdy jejich spojení prohlašovali za kacířské, temné a hříšné. Bolest z období, kdy žár jejich lásky byl příliš viditelný a stal se terčem temných záludných entit, které používali své oběti, aby pošpinili a překroutili lásku, která nemá lidský rozměr – lásku, která existuje napříč časem, prostorem, nejen pozemským, ale i galaktickým... Jejich láska není závislá na lidské zkušenosti, není majetnická ani není závislostí – každý z nich je dokonalou plnou jednotkou vědomí, ale společně jsou zářivou vlnou lásky, kterou šíří do celého okolí, světa země, vesmíru, galaxie... Svým spojením vytvářejí duhový most pro hledající ... ke Zdroji... Když jsou spojeni, každičký okamžik je věčnou oslavou Stvořitele, jsou v extázi a přitom plně ve službách Stvořitele. Andělé skotačí v radosti v záplavě barev světel, jež vyzařují jako extatický ohňostroj duhy. Takovéto spojení a žár je příliš velkou Mocí – a proto jsou ve středu palby všech moci-chtivých. Jejich největší slabinou je právě jejich Moc – neboť vědí, že ačkoliv ji vlastní, nesmí ji použít pro svůj prospěch, pouze pro službu druhým. A tak se po mnoho životů ztratili a hledali... A přesto se vždy našli, i když ne vždy došlo k rozpomenutí... Na své cestě kolem inkarnací se nabalily temné nánosy bolesti, nevědomí a lži, kterým uvěřili. Nechali se lapit do prolhané hry temných bytostí, jež si na jejich bolesti a utrpení velmi pochutnávaly – neboť trpící pár okřídlených dvoupaprsků je největší lahodou a posílením pro temnou stranu. Získávají tak jejich moc, neboť okřídlení svým utrpením překvalifikují energii lásky a její moc v síly bolesti a tím ji mohou přijmout temné strany, které ji využijí proti veškerým světelným plánům společenství okřídlených bojovníků i všech světelných okřídlených bytostí. Nyní tu stál před ní, klidný a silný ve svém vyzařování i lásce. A čekal, trpělivě čekal, až se probudí – až pozná, kým sama je a pak, kým je on, kým jsou společně... Snažila se číst v jeho očích, tolik ji něco sdělovaly, připomínaly... Prudce otevřela závoru ve svém nitru, už se nechtěla skrývat, odvážila se bez rozmýšlení, a nechala proniknout paprsky vycházející z jeho očí do ní... Projel jí mrazivý chvějivý pocit, pak se postupně měnil v žhnoucí žár, který pronikal do všech zákoutí jejího nitra... Bylo to slastnější, než jakékoliv fyzické spojení, které kdy zažila ... Celé její nitro se rozehřívalo, ožívalo, probouzelo a tančilo radostí. Její mysl ale vůbec ničemu nerozuměla, byla nyní zcela omráčená a bez možnosti projevit se – sama jí to zakázala. Cítila, že toto je ten okamžik, na který dlouho, předlouho čekala... Jako výbuch slasti z ní vytryskla energie jejím duchovním srdcem a spojila se s jeho – v tom vnitřními smysly poznala svou skutečnou podstatu – svá Křídla! Cítila jejich propojení se Zdrojem a propojení s bytostí před ní – s jejím dvoupaprskem. Otevřela fyzické oči a jeho šibalský pohled plný uspokojení a radosti na ni mrknul a usmál se – byl šťastný, že se oba vnímají – opravdově... Nyní zná svou skutečnou identitu, jejich podstatu, ačkoliv její mysl nemá všechny informace, které by chtěla mít.