Robert Kincaid, bohem nadaný fotograf, naturelem trochu bohém a „potulný kovboj“, konečně ve svých dvaapadesáti letech potká životní lásku.

Jako řízením osudu zastaví jednoho dne u osamělého domku Francesky Johnsonové, ženy místního farmáře a vzorné matky, která je právě doma sama, protože manžel a děti na týden odcestovali. Oba jako blesk z čistého nebe zasáhne neodolatelné kouzlo vzájemné přitažlivosti a poklidný, stereotypní Francesčin život je nečekaně vyveden ze zaběhnutých kolejí.

Prožijí spolu několik neopakovatelných dní fyzické blízkosti a duševního souznění, nakonec ale stejně přijde okamžik rozloučení...

Příběh můžete znát také ze stejnojmenného filmu z roku 1995, ve kterém si hlavní role zahráli Meryl Streepová a Clint Eastwood.

Ukázka z textu:

Francesca byla spokojená s tím, jak vypadá i jak se cítí. Jako žena. Ano, cítí se lehce, vzrušeně a žensky. Posadila se na židli, přehodila nohu přes nohu a lem šatů se jí vyhrnul nad pravé koleno. Kincaid se opíral o lednici, v pravé ruce svíral pivo. Byla ráda, že si všiml jejích nohou. Všímal si jí celé. Ještě mohl vycouvat, teď by to ještě šlo. Rozum mu našeptával: Nech to plavat, Kincaide, odjeď. Vyfoť ty mosty a odjeď do Indie. Zastav se v Bangkoku a vyhledej dceru obchodníka s hedvábím, která zná všechna dávná vzrušující tajemství. Zaplaveš si s ní nahý v nějakém jezírku v džungli a za soumraku budeš naslouchat jejím vášnivým výkřikům. Nech to tady být, hlas přešel do sykotu, nezvládneš to. Ale právě začalo pomalé tango. Hráli ho kdesi na starou harmoniku. Někde hrozně dávno, nebo v budoucnosti, nebyl si jistý. Ale blížilo se přímo k němu. A jeho zvuk rozmazal všechny důvody a všechny možnosti slil do jediné. Už nebylo kam jít, jen k Francesce Johnsonové.