Má charakteristiku mahajánového buddhismu proto, že je tulku Marpy, čtvrtého člena Bělostné Dynastie Kagjüpů, tibetského duchovního řádu. Stal se šestým členem této dynastie a stojí v pořadí po Milaräpovi. Přenesl tudíž nauku tohoto slavného řádu, který již přestal v Tibetu existovat, do Evropy duchovní cestou, a sice vlastním přímým poznáním
Květoslav Minařík bere v úvahu psychologii a způsob myšlení současného Evropana, ukazuje mu cestu životem, aby mohl zdokonalit svoji bytost jako celek. Nezabývá se tudíž jen některou z bytostných složek ; buď fyzickou, nebo mentální, duchovní či mravní, ale harmonicky rozvíjí všechny najednou.
Své zkušenosti potom formuloval evropským způsobem myšlení, jako originální, z knih nevyčtenou duchovní nauku, i když to je ve skutečnosti nauka tibetská, nauka mahajánového buddhismu.
Český jogín a mystik, který již v mládí poznal, a sám do nejhlubších podrobností uskutečnil nejvyšší duchovní ideály Východu, aniž přitom ztratil kontakt s občanským životem.
Květoslav Minařík (1908-1974)
Jenže metoda bývá téměř vždy spíše čímsi neživým a bytosti vzdáleným, a proto je třeba NAUKY, která ukazuje cestu k hluboké přeměně právě v přirozeném stavu bytosti. K tomu je třeba úsilí o mravní proměnu, jejíž podoba nám svítá z textu této knihy. Proto může být tato kniha blízká každému, kdo vážně myslí na své vykoupení.
Ač nerad, soudím, že se počet lidí žijících psychickými reflexy skutečně zvětšuje. Proto se u druhé skupiny lidí, u těch, kteří žijí nitrem, jeví potřeba nalézt metodu, jejíž pomocí by překonali svět, který je tísní víc a víc.
Úryvek z knihy:
"Poučen velikým potvrzením rozhodl jsem se ve víře ve skutečnou upřímnost hledajících lidí odhalit ještě více clonu z pravé mystiky. Rozhodl jsem se také, že dílo zahrnu do skupiny svých spisů, které mají jako celek ukázat, jakým způsobem mají hledající lidé překonat světskost a přes nebeské stavy dosáhnout nirvány."
Své komentáře psal pro jednoho ze svých žáků, který potvrdil všechny jeho znalosti a zkušenosti "Stezky tajného srdce".
Květoslav Minařík pokládal Hlas Ticha za jeden z nejhodnotnějších mystických spisů.
Zlomky kromě Hlasu Ticha obsahují ještě DVĚ STEZKY a SEDM BRAN.
Tyto starobylé texty, z nichž některé snad pocházejí z dob předbuddhistických, se kdysi naučila zpaměti při svém pobytu v tibetském pohraničí.
Helena Petrovna Blavacká (1831-1891), zakladatelka Theosofické společnosti, jej podle svých slov vybrala z Knihy zlatých předpisů, přeložila do angličtiny a vydala poprvé v r. 1889.
Podkladem komentářů Květoslava Minaříka v Mahájánských textech je HLAS TICHA.