Lze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie náboženství, jednak ale i za jakousi "výhybku", jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv. "kopernikánského obratu") dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až do naší doby zcela nový směr.
Kantovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie náboženství.
V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého a zlého principu v člověku.
Jsou-li Kantovy tři Kritiky pokusem o odpověď především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku třetí.
V co smím doufat?
Co mám dělat?
Co mohu vědět?
V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek:
V době, kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých "Kritik" (1781, 1788, 1790).
Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724-1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793).