Není co závidět - obyčejné životy v Severní Koreji
Není co závidět znamená přelom v pomyslné sbírce publikací na téma totalitarismus.
Kritika přirovnala knihu Barbary Demickové k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaka McCarthyho.
Čtenář snadno nabude pocit, že se prochází po jedné z temných ulic severokorejského města.
V pozoruhodných detailech tu ožívá realita všedních dní v nejrepresivnějším systému dneška.
Titul je jeden z mála, které se věnují životu obyčejných lidí.
Mnohé knihy o Severní Koreji se zaměřují na problém jaderného zbrojení.
Kniha popisuje chaos, který nastal po smrti Kim Ir-sena, suverénní nástup jeho syna Kim Čong-ila, zničující hladomor, v jehož důsledku zemřela odhadem desetina populace, i vlnu následných ilegálních útěků ze země.
Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videonahrávky.
Demicková věnovala pečlivé rekonstrukci života v Čchongdžinu, městě zapovězeném cizincům, šest let.
tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny, která miluje Kim Ir-sena víc než svou rodinu, a její vzdorovité dcery.
Sleduje osudy šestice lidí:
odhaluje v knize nevídaná fakta o zemi a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví.
Novinářka Barbara Demicková, která získala Cenu George Polka a Cenu Roberta F. Kennedyho,
Komunistický režim, který od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova, je pravděpodobně nejhorší totalitní systém v moderních dějinách.
Korejská lidově demokratická republika neboli Severní Korea je ale reálná.
V zemi, kde by špioni podobní Orwellově ideopolicii zkoumali na politických shromážděních vaši tvář, aby zjistili, jestli opravdu prožíváte to, co říkáte?
V zemi, kde by jiná než reprodukční sexualita byla zapovězena?
V zemi, kde byste ve svém obývacím pokoji museli mít pověšený velký portrét prezidenta, abyste se mu na státní svátky mohli klanět?
V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů?
Co kdybyste museli žít v zemi, kde by šlo naladit pouze jedinou vládní stanici?
Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné?
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku