Druhá část knihy pojednává o zlu. Odhaluje jeho podstatu, zhoubné působení na jedince, zejména zastření rozumu, které způsobuje neschopnost vidět zlo jako zlo i neštěstí, a utrpení, které svým nositelům přináší. Uvádí i způsob, jak se z moci zla vymanit.
Právě tato praxe, která vede ke skutečné jednotě je obsahem prvé části knihy.
Ve skutečnosti je stavem nejvyššího poznání, který se dosahuje zejména praxí átmavičáry.
Nejrozšířenější považuje jednotu za pouhý názor nebo zmizení projevu.
O advaitě, nedvojnosti neboli jednotě panuje mnoho nesprávných názorů.