Toto základní dílo české mystiky, jehož autor patřil mezi významné postavy okultistického hnutí na přelomu století 19. a 20., pokládá základní kameny na mystické cestě. Vykládá pojem křesťanské mystiky a prostředky k jejímu dosažení. „Ohnivý keř“ je knihou praktické mystiky a je tedy především její učebnicí. Popisuje mystiku jako cestu k poznání Boha a sjednocení s Ním skrze nalezení vlastní duše ši duchovního srdce, které je podle Bible chrámem Božím. Weinfurter v knize nabízí dva způsoby cvičení mystického vývoje: je to jednak metoda koncentrační, prakticky shodná s metodami východními, a metoda tzv. písmenových cvičení, příbuzná s mantra jógou, jak se jí vyučil u křesťansko-reosekruciánského duchovního učitele Mailändera a pocházející z učení J. B. Kerninga. Doplněné yydání má 12 kapitol: I. Pojem mystiky, zvláště křesťanské; II. Mystické školy; III. Vůdce a jeho styky s žákem; IV. Meditace a koncentrace; V. Tichá koncentrace u světců křesťanských VI. Cvičení mantrická; VII. Původ mantrických cvičení; VIII. Výňatky z některých mystiků středověkých; IX. Mystické stavy; X. Vnitřní slovo; XI. Výsledky mystického školení; XII. Mystika a karma. Pro vydání druhé byla kniha rozšířena o podstatnou část, kapitolu V., nazvanou „Tichá koncentrace u světců křesťanských“ - tomu bylo přizpůsobeno číslování dalších kapitol. Kniha byla dále doplněna i o mnoho dalšího textu - například významnou stať o tajemstvích stigmatizace; drobné úpravy byly však téměř na každé straně. .............................. II. díl (není součástí tohoto titulu) Druhý díl má dvě části: první tvoří překlad části Kerningova „Testamentu“, vzácného rukopis, vydaného tiskem v němčině r. 1907 díky Gustavu Meyrinkovi (v nakl. Altman). Tento „Testament“ ve Weinfurterově podání obsahuje ale jen dvě kapitoly - jednu věnovanou umění dechu a druhou písmenovým cvičením - s podrobnými Weinfurterovými vysvětlivkami, bez nichž by jejich obsah byl laikovi nesrozumitelný. Druhá část nazvaná „Praktická mystika - II. díl Ohnivého keře“ přináší kapitolu o úloze morálky v mystice, další poznámky ke koncentraci a vnitřnímu člověku, popisuje překážky na mystické cestě a hlavně obsahuje výklady některých mystických snů, symbolů a znamení, vycházejících většinou z rosenkruciánské tradice. III. díl (není součástí tohoto titulu) „Ohnivý keř – díl III. Praktická mystika“, kniha obsáhlejší, než obě dřívější. Na jejích 343 stranách se autor věnuje cvičením koncentrace z hlediska indické jógy, vysvětluje, jak s mystikou souvisí středověká alchymie, překládá výňatky z některých středověkých křesťanských mystiků, např. „Vnitřní život“ ze spisů Madame Bouviere de la Mothe Guyonové (dosud jediné překlady z děl této významné mystičky u nás), část biografie a citáty Mistra Eckharta, dále je tu celá Rozmluva Mistra s žákem „O nadsmyslném životě“ od Jakuba Böhma či výňatky z „Vnitřního hradu“ od sv. Terezie. Především ale v tomto díle Weinfurter osvětluje různé mystické stavy; jednak jsou to schopnosti různého mystického zření, tedy předtuchy, nahlížení do astrálu, vidění myšlenek, duchů a duše věcí, nazírání do dálky, do minulosti a budoucnosti, čili prorocká schopnost, ale také vidění věcí božských. Dále je to tzv. vnitřní Slovo, nejdůležitější obdarování každého mystika, mystické vytržení čili samadhi, Boží oheň a mystická smrt, tedy stavy, kterým by měl každý mytik na své cestě dobře porozumět. Třetí díl „Ohnivého keře“ je jakýmsi dotažením naznačených tajemství ještě blíže k hranici toho, co lze vůbec o mystice veřejně říci, co lze vyjádřit slovy. Autor se tu také vyznává, že před více než třiceti lety, v době, kdy ještě o mystice neměl ani zdání, obdržel při hledání svého duchovního vůdce zaslíbení, které se právě „Ohnivým keřem“ a dalším děním okolo mystiky u nás naplnilo. Kniha poprvé vyšla o Velikonocích 1923 v edici nakladatelství Zmatlíka a Paličky „Knihovna šťastných lidí“. Autorovi tehdy bylo 56 let. V řadách nejen českých a nejen okultistů způsobila senzaci, takže celkový náklad osmi tisíc výtisků byl velice rychle vyprodán. Po dvou letech roku 1925 vyšel u Zmatlíka a Paličky druhý díl. Za autorova života se prvé dva díly Ohnivého keře dočkaly ještě druhého vydání. Upravený a rošířený díl první vyšel podruhé v lednu 1930. Roku 1930 u stejných nakladatelů vyšel i závěrečný třetí díl série. Díl druhý vyšel znovu roku 1933, rovněž opravený a rozšířený, ale jen nepatrně. Po Weinfurterově smrti připravil k vydání první díl ještě dvakrát jeho následovník Otakar Čapek, třetí vydání v roce 1947 v nakladatelství B. Stýbla v Praze. Byla to kniha většího formátu než vydání Zmatlíkova a s barevnou obálkou od Jaroslava Lukavského. R. 1947 vyšla opatrným nákladem 2500 výtisků a byla prakticky ihned rozebrána. Stýblo proto hned v roce následujícím přistoupil na čtvrté vydání v nákladu 3000 výtisků. Obě tato vydání vyšla ve dvou verzích – brožované i vázané v tvrdých deskách s papírovou obálkou, na níž byla kresba J. Lukavského. I tato vydání lze považovat za upravená a doplněná poznámkami O. Čapka. Německé a anglické vydání „Ohnivého keře“ vyšla obě poprvé v roce 1930. V němčině se kniha jmenovala „Der Brennende Busch. Der entschleierte Weg der Mystik“ a měla 635 stran. Další vydání (vydavatelství Lorch-Renatus, později Karl Rohm, Württemberg) z let 1949, 1953, 1957, 1962 a 1986 měla 342 stran. V angličtině byla kniha překladateli Arnoldem Capletonem a Charlesem Ungerem přejmenována na „Man´s Highest Purpose (The Lost World Regained)“, tedy „Nejvyšší účel člověka (Znovunabytí ztraceného světa)“ a vydal ho londýnský nakladatel Rider and Co. Novodobě byla kniha anglicky vydána ve stejném překladu dvakrát v 90. letech minulého století v nakladatelství Kessinger Publishing Company, poprvé v lednu 1992 a podruhé dotisk shodného vydání v březnu 1997. V letech 2005 a 2006 vydal Kessinger několik brožurek, jež obsahují tematické výňatky z knihy. V Anglii byl „Ohnivý keř“ hned po jeho prvním londýnském vydání zařazen do tzv. Standard Works of Occultism a je také jedním ze základních děl knihovny nejvyšší rady Societas Rosicruciana in Anglia. Dílo je dobře známo a citováno i mezi rosekruciánskými apod. okultními badateli v USA. Ohnivý keř byl "povinnou četbou" a návodem k duchovním cvičením ve spolku praktických mystiků Psyché, který se kolem autora díla soustředil převážně ve 30. letech min. století, a stál na počátku cesty většiny tuzemských alternativních (mimo církev stojících) duchovních učitelů, jako byli K. Makoň, F. Drtikol, K. Minařík, E. Tomáš, J. Vacek, J, Kočí, B. Hejhal, J. Scheufler a mnozí jiní. Praktická mystika - II. díl Ohnivého keře