Patrul Rinpočhe, Orgjen Džigme Čhokji Wangpo (1808-1887), potulný praktikující ze staré tradice poustevníků, kteří se všeho zřekli, se stal jedním z nejuctívanějších duchovních učitelů v dějinách Tibetu. Ač široko daleko proslul jako věhlasný učenec a autor básní a učených pojednání, žil zcela prostým životem. Byl silným zastáncem radostí osamělého života v ústraní a vždy zdůrazňoval marnost světských činností a ambicí. Příklad jeho života je dodnes živoucí připomínkou a neslábnoucím zdrojem inspirace pro praktikující tibetského buddhismu.

Patrul Rinpočhe byl příkladným ztělesněním nejčistších buddhistických ideálů zřeknutí, moudrosti a soucítění. Po většinu svého života se toulal po horách a přebýval v jeskyních, lesích a odlehlých poustevnách. Když odněkud odcházel, nikdy neznal další cíl. Pokud se někde zastavil, neměl nic konkrétního v plánu. Hlavní meditací, které se v divočině věnoval, bylo rozvíjení bódhičitty - přání zbavit všechny cítící bytosti utrpení a přinést jim absolutní svobodu probuzení... Rozvinutí soucítění, pochopení prázdnoty

V jeskyni Jamantaky v lesní divočině nad klášterem Dzogčhen předával Patrul učení Ješe lama svým dlouholetým žákům Ňošul Lungtokovi a Palčhen Dordžemu a spolu s nimi mnoha dalším žákům.

Jednou byli všichni venku a věnovali se dzogčhenovým přípravným praxím zvaným "oddělení samsáry a nirvány". Tu Ňošul Lungtoka zarazil pohled na spolužáka Palčhen Dordžeho, který se pohyboval neobvyklým způsobem a připomínal nějaké stádní zvíře, například jaka, držícího v tlamě vlastní provaz.

Lungtoka přemohlo silné soucítění a s pronikavou jasností si uvědomil, jak taková tažná zvířata musí trpět. Počínaje tímto vcítěním Lungtok začal vnímat utrpení všech cítících bytostí s samsáře jako nikdy dříve. Jeho soucítění s trpícími bytostmi se prohloubilo.

Poté Lungtok prováděl praxi zvanou "rozeznění slabiky hung". Nejprve semennou slabiku vyslovoval, poté slabiky hung vizualizoval, zmnožoval a zvětšoval je víc a víc, až byla celá existence prostoupena semennou slabikou hung.

V tu chvíli Lungtok uzřel celý nezměrný vesmír jako nehmotný a zcela průzračný, skutečně ve své přirozenosti prázdný...