dokonalost je pěkná hovadina.
Ach, ještě jedna věc, milé Evy, a už je to oficiální:
Naděje umírá poslední.
Možná by pak (kéž by!) muži pochopili ledacos o ženách.
Ty nejodvážnější či nadmíru optimistické by mohly dát přečíst tuto knížku vlastním Adamům.
Lepší než botox.
Ta nejen že činí naši pleť krásnější jako každý úsměv, ale je také tou nejmocnější zbraní, co existuje, při svádění.
Jmenuje se sebeironie.
Padesát stínů Evy vám nabízí stoprocentně přirodní prostředek, který vřele doporučujeme na ty naše vnitřní stíny.
nebo když nám váha ukáže o deko víc (bože, já jsem tlustá!).
kamarádka nás upozorní, že vypadáme trochu unaveně (unaveně? Chceš snad říct hrozně, ne?)
komplikované specialistky na horor, který nám v duchu vitane vždy, když náš vyvolený neodpovídá na esemsky (už mě nemiluje a/nebo už píše jiný),
Mám na mysli trochu te emotivní nadváhy, kterou všechny v sobě máme a která z nás často dělá přecitlivělé,
A co myslím těmi stíny?
V této knize budu hovořit pouze o padesáti stínech, což je číslo, které je momentálně velmi v módě.
V každé ženě je nejméně padesát (tisíc) odstínů, stínů a nedokonalostí, které ji činí vnitřně bohatou a zároveň nepochopitelnou pro druhou stranu vesmíru.
Přesto mohou být milovány.
Ani ženy přece nejsou dokonalé jako z románu.