Kniha popisuje život významné renesanční osobnosti – lékaře Paracelsa.

Paracelsus, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, (1493 Einsiedeln – 24. září 1541 Salcburk) byl alchymista, astrolog a lékař, který učinil několik důležitých objevů a předznamenal vznik novodobého lékařství.

Jméno Paracelsus přijal během života, aby vyjádřil své přesvědčení, že má větší (PARA) schopnosti než uznávaný dávný římský lékař Celsus. Pro své reformy medicíny bývá nazývaný Lutherem lékařství.

Paracelsus byl mnohovrstevnou osobností nepřevoditelnou na jediný aspekt. Nebyl jen pouhým lékařem, ale také alchymistou, přírodovědcem a empirikem. Učil se od vesnických kovářů, poznává zaříkávání, zažehnávání, zná problematiku lovu a rybolovu. Uznává, že nemoci zvířat a jejich léčba má analogii v léčení lidí. Od horníků slýchá o nemocech kovů, a protože dává na zkušenost obyčejných lidí, na démonologii a mytologii, je jeho dílo protkáno folkloristikou. Vše zpracovává a zastává názor, že každá tato lidová nauka je dobrá pro lékařství, čímž se vymezuje vůči autoritě tradice. Měl poměrně těžko uchopitelné a inovativní vyjadřování, používal vlastní neologismy a jako řečník působil až exaltovaně. V jeho vystupování se kombinuje žlučovitá, bojovná povaha s věcnou kritikou soudobé medicíny. Porozumění Paracelsovým názorům a spisům je ztíženo osobními zklamáními, které do nich promítá. Pro své názory býval nezřídka podezřelý z čarodějnictví a dokonce z ariánské hereze.