Praktický výcvik myšlení

Východiskem anthroposofické
cesty poznání je nejbdělejší duševní schopnost člověka, která ho v pravém smyslu slova činí člověkem myšlení. Člověk je běžně užívá ve vědě, filosofii, technice i v praktickém životě, aniž by však většinou vyčerpával všechny jeho možnosti. Je proto snahou anthroposofické metody plně využít latentní síly myšlení, zbavit je jeho abstraktní stínovosti, pojmové ztrnulosti a uvádět je do pohybu,
«naučit je chodit», jak říkal Rudolf Steiner. Znamená to vlastně uchopit myšlení v jeho nadsmyslové podstatě
a oživit je tak, že může pronikat i do sféry života, která je první, nám nejbližší nadsmyslovou sférou duchovního světa. Znamená to proměnit myšlení ze síly, která pouze zrcadlí vnější jevy, v sílu zřivou, která je nástrojem poznání duchovních skutečností, podstaty všech jevů.
Právě proto, že anthroposofie vychází z exaktní
myšlenkové práce, má předpoklady reálného rozlišová-ní nejen ve světě smyslových jevů, nýbrž i v oblasti ducha, z níž čerpá často udivující konkrétní p
o-
znatky. Skolené myšlení umožňuje také kontrolu nadsmyslových zážitků —
vlastních i cizích —
neboťomyly a iluze v této oblasti nepocházejí ze zážitků samých, ale z jejich popi
su a interpretace, kde nedo-
statek myšlenkových schopností se často proj
evuje v chao
tických výkladech toho, co bylo prožito. Díky tomuto postoji není anthroposofie žá
d
nou nebulózní mystikou, ale duchovní vědou ve smyslu rozšíř
e-
ného a prohloubeného p
o
znání. V úsilí o soulad všech duševních sil člověka —
myšlení, cítění a chtění —
snaží se toto poznání sdělovat i uměleckou formou, uplatňovat je v praktické činnosti a dávat obsahi náboženskému životu.
Rudolf Steiner nastínil myšlenkové východisko anthroposofie již roku 1894 ve své Filosofii svobody azdůrazňoval je pak v celé řadě svých spisů a přednášek. Zvláštní místo tu zaujímá přednáška z 18. ledna1909 v Karlsruhe, v níž podává praktické návody pro výcvik myšlení. Doporučuje v ní šest cvičení, kt
e-
rá umožňují tomu, kdo je koná, aby si osvojil správný cit pro myšlení, zbystřil svou schopnost pozor
o-
vání, svou
představivost, svou paměť a sílu úsudku. Jde o zcela jednoduché návody, ověřené zkuše
-
ností, které může se zdarem použít nejen ten, kdo se chce vydat na stezku poznání, nýbrž i ten, kdo mána mysli jen praktické cíle života.
Kdo se v myšlení takto opravdu poctivě cvičí, postupně poznává, že jde o dění, které se ne
o
dehrávápouze v jeho hlavě, ale všude kolem nás,
—
že svět je vystavěn z myšlenek, které jsou vetkány nejen dolidských výtvorů, ale i do všech jevů v přírodě a do majestátu vesmíru. Ve skutečné myšlenkové praxi je tedy třeba myšlenky jen vytahovat ze světa, v němž jsou již skutečně obsaženy.
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku