Východiskem anthroposofické cesty poznání je nejbdělejší duševní schopnost člověka, která ho v pravém smyslu slova činí člověkem myšlení. Člověk je běžně užívá ve vědě, filosofii, technice i v praktickém životě, aniž by však většinou vyčerpával všechny jeho možnosti. Je proto snahou anthroposofické metody plně využít latentní síly myšlení, zbavit je jeho abstraktní stínovosti, pojmové ztrnulosti a uvádět je do pohybu, «naučit je chodit», jak říkal Rudolf Steiner. Znamená to vlastně uchopit myšlení v jeho nadsmyslové podstatě a oživit je tak, že může pronikat i do sféry života, která je první, nám nejbližší nadsmyslovou sférou duchovního světa. Znamená to proměnit myšlení ze síly, která pouze zrcadlí vnější jevy, v sílu zřivou, která je nástrojem poznání duchovních skutečností, podstaty všech jevů. Právě proto, že anthroposofie vychází z exaktní myšlenkové práce, má předpoklady reálného rozlišová-ní nejen ve světě smyslových jevů, nýbrž i v oblasti ducha, z níž čerpá často udivující konkrétní p o- znatky. Skolené myšlení umožňuje také kontrolu nadsmyslových zážitků — vlastních i cizích — neboťomyly a iluze v této oblasti nepocházejí ze zážitků samých, ale z jejich popi su a interpretace, kde nedo- statek myšlenkových schopností se často proj evuje v chao tických výkladech toho, co bylo prožito. Díky tomuto postoji není anthroposofie žá d nou nebulózní mystikou, ale duchovní vědou ve smyslu rozšíř e- ného a prohloubeného p o znání. V úsilí o soulad všech duševních sil člověka — myšlení, cítění a chtění — snaží se toto poznání sdělovat i uměleckou formou, uplatňovat je v praktické činnosti a dávat obsahi náboženskému životu. Rudolf Steiner nastínil myšlenkové východisko anthroposofie již roku 1894 ve své Filosofii svobody azdůrazňoval je pak v celé řadě svých spisů a přednášek. Zvláštní místo tu zaujímá přednáška z 18. ledna1909 v Karlsruhe, v níž podává praktické návody pro výcvik myšlení. Doporučuje v ní šest cvičení, kt e- rá umožňují tomu, kdo je koná, aby si osvojil správný cit pro myšlení, zbystřil svou schopnost pozor o- vání, svou představivost, svou paměť a sílu úsudku. Jde o zcela jednoduché návody, ověřené zkuše - ností, které může se zdarem použít nejen ten, kdo se chce vydat na stezku poznání, nýbrž i ten, kdo mána mysli jen praktické cíle života. Kdo se v myšlení takto opravdu poctivě cvičí, postupně poznává, že jde o dění, které se ne o dehrávápouze v jeho hlavě, ale všude kolem nás, — že svět je vystavěn z myšlenek, které jsou vetkány nejen dolidských výtvorů, ale i do všech jevů v přírodě a do majestátu vesmíru. Ve skutečné myšlenkové praxi je tedy třeba myšlenky jen vytahovat ze světa, v němž jsou již skutečně obsaženy.