Z hlediska člověka, který se prakticky zabývá léčbou duše a využívá k tomu duševních a duchovních prostředků, se jeví problém psychologie souhlasu jako mimořádně důležitý. Laik se přirozeně může domnívat, že jde pouze o to, aby se on sám k nějakému stanovisku přiklonil, případně aby získal podporu vlastního stanoviska, jenže problém souhlasu se tak vágními fenomény zdaleka nevyčerpává ani neuzavírá. Vlastně je to právě naopak. Teprve tam, kde je nějaké stanovisko vůbec vyjádřeno, začínají být obvykle patrné skutečné otázky a fenomenologie souhlasu se otevírá doslova z jedné strany Nekonečna na druhou...

Pokud komunikujeme přímo, spočívá naše přímost v tom, že jsme naladěni a transparentní ohledně toho, co v nás sdělení ostatních probouzí. Tak můžeme společně pojmenovávat jevy, které se nás týkají. Přímá komunikace nás k nim totiž neomylně a velice rychle přivede. Při nepřímé komunikaci, když například hovoříme jen o tom, co je pro nás aktuální, aniž bychom brali v potaz to, jakou aktuálnost vnáší do interakce ten druhý nebo ti druzí, budeme nutně stále udivováni tím, že nám ten druhý nebo ti druzí nerozumí. Nebo že my nerozumíme jim. V komunikaci potom přestává jít o to poznávat toho druhého a jeho prostřednictvím se dozvídat také cosi o sobě, ale jde například více o to nějak jej hodnotit nebo omezit, takže se prakticky nejedná o komunikaci, nýbrž o pouhou manipulaci.

------------------- Žádná obrana - tedy izolace ega - nemůže obstát vzhledem k celku Univerza, od něhož se sice ego zdánlivě odštěpilo, ve skutečnosti však i nadále zůstává jeho součástí. Právě proto ego dříve nebo později podlehne bytostnému tlaku skutečnosti a po nutném zhroucení všech dosavadních obran může konečně následovat trpělivé budování skutečně adaptované osobnosti, která opět bere na vědomí skutečnost Univerza jako celku, vůči němuž však již dokáže existovat více či méně partnerským způsobem. Tím se bytost vydává na cestu ke svobodě, dostatečně motivována a ponaučena o povaze bytí vědomým průchodem pekla po zhroucení izolujících obran.

--------------- Rodí se čím dál větší počet dětí, označovaných podle barvy jejich aury jako indigové, křišťálové, apod. V současnosti je jejich počet odhadován až na 98%. Pro tyto děti je charakteristické, že nejsou ochotny si vytvářet falešné já v podobě ega, nýbrž zůstávají věrné svému původnímu já - tedy své přirozenosti.

----------- Právě tam, kde jsme všichni stejní - tedy v základech naší fyzické i duchovní existence, si nárokujeme jedinečnost. A tam, kde jsme jedineční - tedy ve své individuální originalitě, systém dělá všechno pro to, aby nás nivelizoval, takže se svou jedinečností můžeme dokonce cítit ohrožováni. Jak potom máme nalézt své jedinečné místo v tomto vesmíru?

------------- V individuální psychice má předsudek jeden zajímavý a ovšemže negativní dopad. Je totiž schopen zabarvit naše prožívání reality do tak nepřirozených odstínů, že nás od ní dokáže izolovat. A i tady naše mysl, pokud nejsme bdělí, tíhne jakousi samovolnou setrvačností spíše k vytvoření předsudku. Předsudek ani zdaleka není něčím, nač bychom mohli ukázat a tak jednoduše to překonat. Žije s námi odpradávna a jeho místo je v šedém přítmí naší psychiky. Je to šedá eminence kolektivního nevědomí a obecného vědomí. Vždy se ukrývá až za tím, nač je právě upřena naše pozornost. Na přímém světle až příliš vynikají jeho nedostatky, zejména celková chatrnost. Je nanejvýš podivuhodné, jak ze svého přítmí dokáže ovládat naše psychické pochody. Skutečný kníže temnot - Stín.

----------- Kde tedy hledat kořeny propastného rozdílu, který jednoho přivede k duchovnímu mistrovství, zatímco druhého do ústavu pro choromyslné? Souhlas vyjadřuje tendenci uzavírat předmět nebo výsledek uvažování. Má-li ovšem být něco platný, musí mít kontinuitu s pohybem našeho uvažování, které je ze své podstaty neuzavřené. Právě u bludařů lze poměrně snadno pozorovat tendenci zastavit jakýkoliv vnější i vnitřní pohyb. Pokud se jim to zdaří - ryze subjektivně - zůstává jejich blud odtržen od dynamického světa, k němuž se měl původně vztahovat. Moudřejší člověk, nadaný boží bázní, netouží konzervovat svět. Raději se pokouší utišit sám sebe. Pokud se mu to daří, může svět poznávat méně svévolným způsobem. Tady snad lze objevit nejpodstatnější rozdíl mezi duchovním mistrem a bludařem. U bludu se nelze zbavit dojmu, že akcentován je právě jen subjekt, zatímco objekt má být paralyzován.

------------ Jedna klientka po letech analýzy dospěla k nahlédnutí základního postoje svých buněk. Vyjádřila jej pojmem - prohra. Okamžitě reagovala skrze své ego a prohlásila něco v tom smyslu, že nic vlastně pro ni nemá smysl, jelikož je vždy odsouzena k prohře. Pjér la Šéz ji upozornil na jednu Jungovu myšlenku, která říká, že setkání s bytostným Já je pro ego vždy prohrou, ať už dříve nebo později. Jakmile byla připravena přijmout toto poznání, mohla svým vědomím přijmout i základní postoj svých buněk jako velmi tvůrčí. Pokud se vědomí a nevědomí setkají, lze potom právě takové základní postoje modifikovat daleko otevřenějším způsobem. Základní podstata našich životních postojů přece nemůže být jiná než paradoxní. Když jsme schopni to akceptovat, míváme přitom správný pocit, že začínáme žít nějaký další zajímavější život.

------------

Studie Psychologie souhlasu se zabývá fenomenologickým zkoumáním názoru, předsudku, bludu, postoje, přesvědčení a dalších energetických uzlů našeho vědomí i nevědomí, které jsou někdy cennými stupni, po kterých postupujeme k vlastnímu poznání. Jindy ovšem mohou působit jako překážky na stejné cestě... Vyrůstali jsme v tom, že je automatické se vším souhlasit. Vše, co se děje kolem nás se děje na základě našeho souhlasu. Nejdůležitější je souhlas se sebou samým. Pokud souhlasíme sami se sebou, je to to nejpodstatnější. Pokud souhlasíme sami se sebou, nacházíme bytostné sjednocení.