Sefer Jecira pražská
Sefer Jecira (hebrejsky: ספר יצירה) dosl. „Kniha stvoření“, je pozdně starověký kabalistický spis pocházející z oblasti Blízkého východu. Židovská tradice jeho autorství připisuje Abrahámovi, skutečný autor (nebo autoři) jsou neznámí. Je jedním z nejstarších spisů týkajících se židovské mystiky a prvním, který začíná operovat s pojmem sefír a světů.
Sefer Jecira se objevuje již v Talmudu (Sanhedrin 65b), avšak je nepravděpodobné, že by Talmud měl na mysli tentýž text, který je nyní jako Sefer Jecira označován, spíše pozdější komentátoři Sefer Jecira a spisek zmíněný v Talmudu ztotožnili.
Podle řady učenců z gaonského období, jako např. Sa’adja Gaon byl Abrahám nezpochybnitelným autorem spisku, podle Mošeho Cordovery byl Abrahám autorem a rabi Akiva finálním redaktorem díla.
Odhady na stáří Sefer Jeciry se podle různých vědců různí, pohybují se od 2. do 10. století.
1. díl z pentalogie - Pět knih o kabbale a posvátné geometrii.
Sefer Jecira - Kniha Utváření je jedním ze základních pilířů kabbaly. Obsahuje hebrejský text a překlad. Dále dvě verze popisu dvaatřiceti cest moudrosti kabbaly, souběh Sefer Jeciry s prvními třemi kapitolami Mojžíšovy Genesis a v závěru jejich úplné splynutí. Bez znalosti Sefer Jeciry nelze na poli kabbaly v podstatě dosáhnout žádného výsledku. Pod jejím zdánlivě jednoduchým obsahem je skryta velkolepá syntéza náboženských a hermetických nauk provázející člověka na jeho cestách za poznáním božích tajemství.
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku