Druhé přepracované vydání knihy Utajená síla obnažuje téma muže a jeho vnitřního světa. Populárně – psychologickým jazykem jednoduše analyzuje téma mužské identity jako produktu kolektivní výchovy. K tomu, aby byl muž mužem nestačí pouze slepě napodobovat kolektivní mužský vzor, ale naopak spíše se přiblížit subjektivnímu emocionálnímu a citovému životu.

Kniha má svůj vlastní slovník. Obsahuje výrazy s nimiž se v běžné mluvě člověk často nesetkává. Přijměte jej, ale hledejte za každým nevšedním výrazem své vyjádření, svůj vlastní význam. Objevujte své vlastní pocity, který ve vás slova - symboly vyvolávají. Byl jsem veden snahou psát jazykem srozumitelným, zbaveným, na straně jedné, odborných termínů, na straně druhé, nánosu náboženských ideologií. Avšak v knize popisuji zejména věci a děje, jež nemají svůj smyslový, ale pouze pocitový, abstraktní původ, proto jsem se při výběru slov řídil pouze svojí intuicí. Přeji čtenářům, aby knihu nejen četli, ale prožívali. Aby se při čtení nebránili ani svým pocitům, ani svým emocím. Jenom tak bude mít čtení smysl.
A co by jsi poradil svým čtenářům?
Myšlení má obrovský vliv na život každého člověka. Proto je opravdu důležité, aby si každý uvědomil, že chce-li se ve svém životě vyvíjet, musí odevzdat velký kus své pohodlnosti, musí změnit mnoho stereotypů a návyků, které ho udržují v područí sobectví a sebestřednosti ega. Potřebuje velkou odvahu postavit se strachu a jít až na kraj svých možností. Tam projde změnou. Za pecí se mu to nepodaří. Život přináší mnohá utrpení, ty však naťukávají skořápku ega. Potud jsou bolest a utrpení přirozenou součástí života, mají svůj smysl. Přeji lidem, aby se dokázali postavit své představě, odhalili všechny ukryté pocity. Aby si každý uvědomil, že iluzí je mnoho, ale realita je jen jedna, někdo jí nazývá Bůh, někdo jednota, někdo totalita. Je vyšší a mocnější inteligencí, než lidské myšlení, a každý z nás je z ní stvořen. Milujte..milujte..milujte…a narodí se láska.
Co říci na závěr?
Ano. Cizojazyčné, chystám překlady, které půjdou do zahraničí. Kniha překračuje nejen ty pomyslné hranice mysli, ale i územní. A také již píšu další díl. Ten bude o energii transformace. Bude o lidech, jejichž vnímání je již navždy poznamenáno mimosmyslovými prožitky, bude o jejich psychice a o intuitivní mysli - o transcendenci dušení síly v duchovní. Mnoho z nás mění navyklé způsoby prožívání, mění své stereotypy a dostává se za tak za hranice běžného vnímání. Zkušenosti, které si tak s sebou přináší, nesou mnohdy rozporuplné pocity. Orientace na cestě poznání v části mezi nebem a zemí je převážně velmi bolestivá. O tom bude druhá kniha.
Bude mít kniha pokračování?
Mám hodně energie, protože se nezabývám spoustou pitomostí jako v minulosti. Mnoho věcí se mě osobně nedotýká. Pracuji se svojí myslí, jak nikdy předtím. Jdu svojí cestou a hlídám si své vlastní pocity a motivy. Jsem disciplinovaný, přesto neustále proměňuji zaběhané stereotypy. Nevěřím tomu, co je ode mne oddělené. Tak poznávám sílu sebestřednosti mého vlastního ega a pohnutky, které mě k sobectví dokola strhávají. Je to náročný, mnohdy bolestivý, ale velmi účinný způsob vnitřní transformace. To mi dává sílu vnímat to, co je oku neviditelné, vnímat energii, spojitost, která za tím vším stojí. Snad je to ona jednota, která je vlastní všemu co nás obklopuje. Dává mi to nebývalou citlivost.
Léčíš, přednášíš, pořádáš koncerty, píšeš knihu, sám si jí vydáváš, kde bereš sílu ty?
Má a veliký. Kniha se jmenuje Utajená síla. Mandala na přebalu, kterou malovala Iveta Špatenková, se jmenuje "Anděl strážný - ženská síla" a vyjadřuje v jednom obraze to, co je podstatou této knihy: Utajená síla muže je v jeho vlastních pocitech, v jeho ženském principu. Tou utajenou silou jsou ve skutečnosti opravdové lidské pocity, na které rozumový svět zapomněl.
Na obalu knihy je krásná mandala, má nějaký skrytý smysl?
Kniha je taktéž jakýmsi úvodem k "filosofickému" rámci, ve kterém pracuji a jež nazývám esoterickou, či sebepoznávací psychologií. Na přebalu knihy uvádím: "Esoterická psychologie je brilantní syntaxí psychologie a světa iluze a mystiky. Její možnosti v oblasti sebepoznání jsou neomezené a to hlavně proto, že nevnímá člověka jako bytost ohraničenou vlastním myšlením, ale jako konzistentní energetickou strukturu se schopností pružně měnit úroveň svého vědomí. Způsob, jakým ukazuje možnosti usměrnění myšlení a vnímání průměrného "civilizovaného západního člověka" je velmi pragmatický a realistický. Snad proto, že jsou postupy esoterické psychologie konkrétní a uskutečnitelné mají velký ohlas zejména u těch, kteří se aktivně zajímají o možnosti vlastního vývoje a neuvízli v síti chemické psychiatrie či povrchnosti bulvární esoteriky."
Shrneš-li to?
Máš. Je to stále o tomtéž. Naše kulturní dědictví nese v sobě model muže a ženy, nese v sobě mužskou a ženskou roli, určuje nám lidem, jak se máme cítit, jak máme přemýšlet, jací máme být… napříč naším vlastním pocitům. Většinové dohody mají velkou sílu, protože mají naši víru, oproti pocitům jednotlivce. Naše sociální kultura vznikla již velmi dávno, a její systém je vysoce nátlakový, omezený a plný závislostí. Poskytuje jen velmi omezené množství představ o tom, jak se má žít, jaký člověk má být. Předává se z člověka na člověka, vystupuje z myslí rodičů a vstupuje do myslí jejich dětí a ty to opět posílají dále. Takto se předávají zkušenosti. Chceme-li opustit vymezené hranice musíme ze svého způsobu myšlení upustit. Musíme se vrátit k srdci a zastavit ten věčný vnitřní dialog. Říkám, že dalším vývojovým stupněm člověka je opustit hranice stereotypního myšlení. Energie, kterou tím získáme je neskutečná a mnozí ji druhým závidí. Jenže takovou energii nese v sobě každý, je pouze omezená jeho vlastní představou sama sebe, která navíc ještě není z jeho vlastní hlavy…ale pouze systém přejatých názorů a zkušeností, které považuje za SEBE.
Takto bychom mohli mluvit donekonečna pokaždé odjinud a dostali bychom se k stále témuž? Nemám pravdu?
Už to jak se ptáš je sám o sobě paradox a potvrzuje to, co jsem říkal. To ti právě nikdo neřekne, respektive bude ti to cpát každý, ale ty bys měla vědět, že ti to sdělí pouze tvé vlastní pocity. Na světě je mnoho institucí, které si osobují právo na PRAVDU. A také nám jí neustále sdělují, někdy si jí dokonce vynucují. Většina institucí je však založena na záměrném popření lidského ducha, na popření duše člověka. Všichni jsme majiteli velkého vnitřního neznáma, ale to, že se nedá rukama osahat a změřit a zvážit, a že se nedá srovnávat a porovnávat ještě neznamená, že není. Ano jsme mistři v popírání pocitů, jsme mistři v popírání sama sebe na úkor většinových dohod posvěcených institucemi.
Jak tomu mám rozumět?
Protože jim lidé věří. Přestali věřit svým vlastním pocitům, zapomněli v tom shonu na sílu svého ducha a uvěřili představám. Považují své myšlenky za sebe samé. Víra je ve skutečnosti psychická síla, která odděluje pravdu od lži a není spojena s žádnou institucí a už vůbec ne s povrchním uvažováním, s myslí, která je pouze přejatým systémem dohod, které slouží společnosti, vědě, institucím…ale ve skutečnosti jsou v rozporu s lidskou přirozeností, s lidským duchem.
???
Sociální model života, aneb to "jak se má žít a jaký mám být" jsme přijali každý do své mysli a založili jsme si na něm celou představu o sobě a o světě, ve kterém žijeme. Přizpůsobujeme mu své chování a myšlení. Každý z nás žije svojí vlastní představu. Vytváření představ je velmi náročná činnost, tedy energeticky, spolkne asi 90 % energie. Zbytek je na všechno ostatní. Lidské myšlení je opravdový energetický obr. Naučíme-li se omezovat představy, zklidňovat myšlení a transformovat jej, získáme neskutečné množství energie, kterou můžeme použít jak se nám zlíbí. Třeba na to, aby se člověk vymanil z bludného kruhu povrchních myšlenek, jež každého neustále nutí hlídat svůj obraz v očích druhých. O tom jsi přeci mluvila? O síle představy, která nás nutí brát si pocity druhých osobně, nést osobní zodpovědnost za životy druhých. V knize říkám: "Představy jsou nejmocnější nástroj myšlení člověka. To jak s nimi nakládá, vytváří jeho osud. Není větší nemoci pro člověka, než je jeho vlastní představa." Lidé jsou velmi omezení svojí vlastní představou, jak mají žít svůj život, jací mají být, co mají dělat, jak mají vypadat. Nosí v sobě mnohá předsvědčení jež často považují za neměnná a neomylná a přitom si jimi škodí. V jedné řecké báji se píše: "Prométheus stvořil člověka z hlíny a vody. Bohové mu vdechli ducha. Jenže lidé neuměli se svým duchem zacházet, měli oči, ale neviděli, měli uši, ale nerozuměli, žili jako ve snu." Připadá mi to hodně současné. Naštěstí je tu lidské tělo, to člověka nakonec vždycky zastaví. Zejména pocity, únavou, ale mnohdy až vyčerpáním, nemocí či úrazem. Víš proč jsou ta omezení vycházející z představ tak silná?
Pomalu začínám rozumět. A co dál? Všichni jsme přeci v rozporu. Pořád se přizpůsobujeme, kontrolujeme, pořád nás něco tlačí?
Je, lidské možnosti jsou neomezené. Vidím to každý den. Proto jsem začal psát. Kniha vznikla hlavně na základě reakcí mých přátel a lidí, kteří se kolem mne pohybují a touží najít východisko ze své, mnohdy složité, životní situace a pochopit nové souvislosti. Chtějí změnit život, svoje návyky a postoje, ale většinou neví, jak získat energii potřebnou k tomu, aby dokázali své zlozvyky a stereotypy překonat. Aby dokázali překonat hranice svých omezených představ. Aby se dokázali zbavit rozporů, které v sobě nosí a tak potažmo konfliktů ve svém životě.
Jaké jsou možnosti člověka, jež žije v našem světě a touží jít cestou víry a poznání a přirozeně fungovat ve společnosti a v rodině? Je to možné?
Kvůli této otázce jsem vlastně knihu napsal. Emoce nemají s pocity nic společného. Jsou spojeny s povrchním myšlením, s představami. Jsou obrovskou silou a vážou na sebe mnoho energie, kterou pak člověk postrádá. Pochopit, odkud se berou, čím ve skutečnosti jsou a jak s nimi pracovat je jeden z hlavních úkolů člověka na cestě sebepoznání. Většina poznávajících na emocích opakovaně ztroskotává. Hodně lidí pouze převléká svojí mysl do duchovního hávu a své pravé emoce sami před sebou ukrývají, ale ve skutečnosti se v jejich vnitřním světě odehrává stále totéž, stále tentýž emocionální maratón. Což samozřejmě přináší ještě větší rozpor a utrpení. Je to moje opakovaná zkušenost nejen z vlastního života, ale i z každodenní práce. Kniha vede právě k pochopení rozporu mezi myšlením a prožíváním, chceš-li mezi rozumem a citem.
Mluvíš -li o pocitech neustále se mi vtírá otázka a co emoce? Jsou to také pocity? Emoce jsou také přeci také velká síla.
Samozřejmě pro obě pohlaví. Všichni potřebujeme porozumět síle mužského principu, síle myšlení. Ženy mužům nerozumí. Muži jsou sami před sebou zavření. V knize se dozví obě pohlaví mnohé o myšlení, představách, emocích, víře atd... Nic povrchního, ale hluboké souvislosti.
Je kniha pro ženy nebo pro muže?
Kniha je právě i o ženách, v přeneseném slova smyslu. Je o mužském principu v člověku samém. Muži mají potřebu většinu svých názorů institucionalizovat a tak vytvářet modely, podle kterých bychom měli žít. Ženy ne. Proto mužská síla myšlení přerostla své výsostné území a vytvořila model člověka, který popírá ženské ideály. Postavím-li si rovnítko mezi žena = pocity a myšlení = muž, začínám mít jasno. Vím, že naše rozumová kultura nás všechny ve prospěch přejatých modelů myšlení a chování učí popírat své pocity, a vnucuje nám pouze rozumové poznání, potlačuje citovou zkušenost a předkládá kolektivní model, podle kterého se žít nedá. Kniha ukazuje skryté souvislosti mezi myšlením a prožíváním, mezi mužem a ženou, mezi mužským a ženským principem.
Kniha má podtitul "Mužský princip - moc ukrytá v nás" - ptám se: co ženy?
Jednoduše řečeno, lidské pocity jsou cestou k jeho osobní síle, jež je manifestací síly ducha. Pocity jsou jazyk kterým hovoří hluboká intuitivní mysl. Jazyk lidských pocitů je neomylný a přitom velmi praktický. Vede člověka k jeho pravé síle, k inteligenci, jež je vyšší a mocnější, než jeho vlastní představa. Kniha se k pocitům neustále vrací.
Dobře, ale pocit přeci nikomu sílu nedá?
Jedině tak může člověk dostát změnám, které se v něm odehrávají. A na to většinou nemá sílu, postrádá energii, protože s ní není ve spojení.
Mluvím o síle pocitů, která zůstává stále pro většinu lidí, zejména mužů, nedostupnou. Mluvím záměrně o síle, protože mluvím-li o síle, mluvím o energii a o to jde. Přichází doba, která přináší nové zkušenosti, jež vedou hledající k překročení hranic vlastní mysli. Avšak k celkovému pochopení životních zkušeností je potřeba nejen rozumová, ale i citová stránka. Nestačí věci umět pojmenovat, ale prožít.
Kniha se jmenuje Utajená síla - o jakou sílu jde?
Říká na úvod o své nové knize MUDr. Pavel Špatenka.
K tomu potřebuje návod. Jeho psychika je obtěžkána mnohými břemeny, o kterých jsme nemluvili, protože jsme o nich nevěděli.
Navzájem si nerozumí. Ovšem změnit se musí oba. Ženy se již dávno vydaly hledat novou definici svých životů, muži teprve začínají. Muž se mužem nerodí. Muž se mužem stává.
Odkrývá ji každému, kdo hledá osobní svobodu a porozumění ve vztazích, každému, kdo se chce zbavit tíhy zajetých stereotypů a začít žít po svém. Muž a žena současnosti spolu žít neumí.
Kniha proniká do hloubky mužské psychiky, mužské identity, do principu mužské síly uvnitř člověka.
Proto mužský ideál člověka, odtržen od citové zkušenosti, staví pouze na rozumovém poznání, na myšlení, na vědomostech.
Muži budují instituce, jež úzkostně střeží, aby do modelu člověka nebyly zahrnuty ženské ideály.
V době, jež dovoluje mužům popřít potřeby lidského ducha.
Ve světě jehož historie je popisována muži.
Žijeme v mužském světě.
Návrat k přirozenosti cítění a prožívání je první krok na cestě k jeho pravé totožnosti"
Odříznutý od svých pocitů, od svého srdce, bloudí ve světě přestav a přesvědčení co je to BÝT MUŽ. Bez kontaktu se svojí vlastní přirozeností ztrácí víru v sebe a těžko hledá pravý způsob upřímné existence.
"Muž si celý život potřebuje dokazovat, že je mužem. Protože se jim necítí být.