Každý, kdo nemyslí jen na to, jak se zařídit ve světě, jaký je, ale také přemýšlí, jak tento svět učinit lepším místem k životu, trpí (je-li soudný) pocitem marnosti. Když se ovšem tato marnost provozuje ve společenství spřízněných duší, rázem se ukazuje naděje, že se svět tímto lepším místem stane! Mým problémem je, že jako člověk, který stále musí něco psát, nemám čas číst. Pokud ale člověk nečte, nedoví se, že není sám, kdo přemýšlí, jak by šlo učinit svět lidštějším. Jak jsem měl příležitost nahlížet do internetové komunikace, v níž se rodila tato papírová kniha, tušil jsem, že mne zas jednou čeká dobrodružství četby: Putování tím lepším světem paralelně plynoucím vedle toho, který nestačí.