Na tyfus – nemoc, jíž lze předcházet – zemřelo v koncentračních táborech více než 1,5 milionu vězňů. Navzdory pokroku ve zdravotnických opatřeních nacističtí lékaři, podněcovaní rasistickou ideologií, zneužívali tyfus jako formu biologické války proti Židům, Slovanům a Romům. Když se v ghettech toto onemocnění vyskytlo, spalovaly se zde židovské nemocnice – i s pacienty a personálem. V koncentračních táborech se zabíjeli vězni v plynových komorách nebo injekcí do srdce, dokonce už jen při podezření z onemocnění tyfem. Očkovací látky proti tyfu se testovaly na vězních úmyslně nakažených tyfem. Z těchto zločinů byla obžalována jen hrstka lékařů. Židovští zdravotníci se přesto snažili zabránit tomu nejhoršímu a k záchraně životů používali průkopnické metody. I když byli připraveni o své vybavení, léky a další zdroje, organizovali zdravotní péči a zaváděli hygienická opatření. Aby zachránili životy, museli lékaři utajovat případy onemocnění tyfem a falšovat diagnózy a příčiny smrti. Kniha Vražedná medicína dále zkoumá roli Červeného kříže při tyfových epidemiích během první a druhé světové války i v meziválečném období a uvádí podrobnosti o rozsáhlé spoluvině zahraničních společností na nacistickém výzkumu tyfu.