Stejně aktuální zůstává i jeho zdůraznění významu symbolů a symbolického života v duševním vývoji jednotlivce i dané kultury, a to v normě i v psychopatologii.
Z kulturně historického hlediska se jeví jako závažné Jungovo pojetí sekulárních proměn psychického vývoje lidstva a zejména jeho osvětlení proměnami v psychické energetice a jejím zaměření.
K zásadní změně dospěl v širším pojetí psychické energie (libida), která podle něho nemá jen sexuální charakter, ale obdobně jako energie v moderní fyzice se může projevovat v různých formách.
Jung v ní nastoupil vlastní cestu a položil první stavební kámen své analytické psychologie. Rozšířil zcela zásadně dosavadní pojetí nevědomí o jeho kolektivní vrstvu a reduktivní výkladový kauzalismus klasické psychoanalýzy doplnil o teoreticky i terapeuticky neméně významný princip zaměřenosti na cíl.
Kniha Symboly proměny se stala mezníkem, který znamenal konec Jungova přátelského vztahu s Freudem a překročení omezujících východisek klasické psychoanalýzy.
spíše tím myslím reduktivní kauzalismus jeho obecného stanoviska a takřka úplnou nevšímavost k zaměřenosti na cíl, která je pro všechno psychické tak charakteristická."
Ale pojmový rámec, do kterého Freud duševní jev napnul, se mi jevil nesnesitelně úzký. V žádném případě tím nemyslím například jeho teorii neuróz, která může být jak chce úzká, jen když je adekvátní empirickému materiálu - nebo jeho teorii snů, na niž můžeme mít různé názory;
Sesulo se to na mne jako lavina kamení, kterou také nelze zastavit. Teprve později jsem si uvědomil naléhavost, která za tím vězela: byl to výbuch všech oněch obsahů duše, které nemohly být v tísnivé omezenosti Freudovy psychologie a světonázoru přijaty. Jsem dalek toho, abych pohrdal Freudovými mimořádnými zásluhami o prozkoumání individuální psýché.
"Z této knihy jsem nikdy nebyl šťasten a ještě méně s ní byl spokojen: byla vlastně napsána jaksi mimo mne, a to v neklidu a návalu lékařské praxe, bez ohledu na čas a prostředky....
V Předmluvě k tomuto dílu Jung píše:
Knihu přeložili Petr Patočka a Karel Plocek. Vychází v redakci Karla Plocka.
Součástí knihy je obsáhlý poznámkový aparát a rejstřík.
Vznik hrdiny, Symboly matky a znovuzrození, Boj o osvobození od matky, Dvojaká matka, Oběť.
Osmý svazek obsahuje následující kapitoly:
Osmý svazek "Výboru" tedy tvoří s dříve vydaným sedmým svazkem jeden celek.
Jako v pořadí osmý svazek "Výboru z díla C. G. Junga" vychází pod názvem Hrdina a archetyp matky druhá část Jungovy přelomové práce Symboly proměny.
Symboly proměny II


Smysl Výboru z díla C.G.Junga nevidí vydavatelé a nakladatelé v tom, že čtenářům předloží od všech obtíží očištěné zkrácené znění ad usum delphini.

Výbor, který zde předkládáme, by chtěl pečlivému čtenáři pomoci, aby se mohl při své práci soustředit především na základní Jungova díla.

Z důvodu úspory místa bylo upuštěno od bibliografie, která je obsažena v Sebraných spisech.

Bylo zde vypuštěno několik málo statí, v nichž Jung zaujímal stanovisko k soudobým dějinám, poněvadž ztratily do jisté míry na aktuálnosti, spíše by pohled na jeho základní pojetí zamlžovaly, než zaostřily.

Nelze dostatečně vysoko ocenit význam Jungových poznatků pro politické a sociální problémy a při četbě prací zařazených do tohoto výboru je lze jen těžko přehlédnout.

¨ Obsah:

HRDINA A ARCHETYP MATKY (Symbol proměny II)

Vznik hrdiny Symbol matky a znovuzrození Boj o osvobození matky Dvojaká matka Oběť DODATEK: Text Miss Frank Millerové

Carl Gustav Jung - životopis:

Narozen: 26. července 1875 v Kesswilu v severošvýcarském kantonu Thurgau

1875 - rodina se přestěhovala na faru v Laufenu poblíž Rýnského vodopádu 1879 - rodina se stěhuje do Kleinhüningenu u Basileje 1881 - začal školní docházku 1884 - narodila se sestra Gertruda Jungová 1886 - začíná chodit na gymnázium v Basileji 1895 - začíná studium lékařství na Basilejské univerzitě 1896 - umírá otec – rodina se stěhuje do Binningenu 1898 - kurz psychiatrie pod vedením profesora Willeho 1900 - státní zkouška na univerzitě 1900 - 27. listopadu obdržel univerzitní diplom 1900 - 10. prosince začíná pracovat jako lékař-asistent v ústavu pro duševně choré v Burghölzli 1902 - obhájil doktorát - publikována jeho disertační práce 1903 - 14. února si bere za ženu Emmu Rauschenbachovou 1904 - stává se starším lékařem v Burghölzli 1904 - 26. prosince - narozeno první dítě, dcera Agathe 1905 - duben - jmenován vedoucím psychiatrické kliniky v Burghölzli 1906 - 8. února - narozena druhá dcera Gret 1907 - první setkání s Freudem 1908 - 28. listopadu narozen syn Franz 1909 - ukončil působení na klinice v Burghölzli 1909 - květen - stěhuje se do domu v Küsnachtu 1909 - 11. září - Jung a Freud obdrželi čestné doktoráty 1910 - 20. září - narozena dcera Marianne 1911 - srpen vychází první díl Transformací a symbolů libida 1913 - rozchod s Freudem 1913 - listopad – prosinec - apokalyptické sny a vize, dochází ke zhroucení 1914 - 18. března - narozena dcera Helene 1914 - 3. srpna - Německo vyhlašuje válku Francii 1916 - léto - píše Septem Sermones ad Mortuos 1918 - 11. listopadu - Válka končí příměřím 1919 - práce na Psychologických typech 1921 - vycházejí Psychologické typy 1922 - na Darmastadtské škole moudrosti se setkává s Richardem Wilhelmem 1923 - únor - umírá Jungova matka 1923 - začíná se stavbou Bollingenské věže 1925 - duben - připravuje vydání „Psychologie a nevědomí“ 1925 - 15. října - odjíždí do Afriky 1928 - začíná studia alchymie 1930 - jmenován viceprezidentem Obecné lékařské společnosti 1933 - přednášky o „Významu psychologie pro moderního člověka“ 1935 - přednáška „O symbolice snů v individuačním procesu“ 1935 - 30. září - 4. října - Pět tavistockých přednášek v Londýně 1936 - srpen - přednáška pro Eranos centrum o alchymii 1938 - květen - zakládá na Curyšské univerzitě Vzdělávací institut pro psychoterapii 1939 - 3. září - Vypukla válka 1939 - 23. září - umírá Sigmund Freud – Jung píše nekrolog 1940 - přednáší o Nejsvětější trojici 1941 - 7. prosince - japonský útok na Pearl Harbor - vstup USA do války 1942 - přijímá profesorství lékařské psychologie na Basilejské univerzitě 1944 - 11. února - při pádu si zlomil lýtkovou kost 1944 - 21. února - utrpěl srdeční infarkt - Vize 1945 - 7. květen - Německo se vzdává 1945 - 6. a 9.srpna - Američané svrhli na Japonsko dvě atomové bomby 1946 - vydává Eseje o událostech současnosti 1946 - listopad - další srdeční infarkt 1948 - 24. srpna - otevřen Institut C. G. Junga 1949 - říjen - Emma si při pádu zlomila rameno a je hospitalizována 1950 - listopad - Papež Pius XII. vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie 1951 - píše Odpověď na Jóba 1953 - červen - jako první svazek Sebraných spisů C. G. Junga vychází Psychologie a alchymie 1955 - 27. listopadu - umírá manželka Emma 1957 - poslední přístavba k Bollingenské věži 1958 - začíná psát „Pozdní myšlenky“, novou konečnou kapitolu 1961 - jaro - pobývá v Bollingenu Zemřel: 6. června 1961 ve svém domě v Küsnachtu

Dne 30. května pili čaj u okna knihovny, když náhle zkolaboval. Byl přenesen do svého pokoje. Stěží byl schopen mluvit, byl čím dál slabší, ale často se usmíval. Když s Ruth naposledy seděl na terase, vyprávěl jí o svém snu: „Nyní již znám pravdu, ale její malý kousek zůstává nezaplněný. Až ho poznám, budu již mrtvý.“ Měl další sen, který jí vyprávěl během noci. Na vysoké planině ležel obrovský kamenný blok s nápisem: „A tohle je pro tebe znamením celosti a jedinosti.“ Poslední večer jeho života s ním byli v pokoji Franz a Ruth. Jung seděl v křesle a pozoroval západ slunce. Řekl Ruth, aby si vzala jeho klíče a donesla za sklepa láhev velmi dobrého vína. Společně ho pak vypili. Oba s ním byli i během odpoledne následujícího dne, kdy ležel v posteli. Pokoušel se mluvit, ale nedokázali mu porozumět. Jeho ústa byla velmi vysušená. Ruth přinesla kousek flanelu a heřmánek a zkoušela mu navlhčit rty. Zdálo se, že ho to těší. Najednou Franz řekl: „Nedělej si starosti Ruth. Je pozdě.“ V noci bylo slyšet hromobití. Další hrom se ozval během jeho pohřbu. Agathe, která seděla vedle Ruth, řekla: „Otec burácí.“ Je pohřben na místním hřbitově v Küsnachtu.

„Primus homo de terra terrenus, secundus de caelo caelestis.“