Autoři považují nemoc nejen za jev biologický, ale i za nepříznivý důsledek sociální, jenž povstává z nepřiměřené konfrontace s vnějškem. Terapii těžkých a nebezpečných nemocí organizují právě proto v souvislostech, které nemají v České republice obdobu. Přímo v klinické praxi provádějí u týchž nemocných dvě rozličné diagnózy a dva druhy terapie. Na jedné straně probíhá klasická diagnostika a terapie v pojetí profesora medicíny, onkologa a přednosty kliniky. Klinický psycholog na straně druhé odhaluje sociální, seberealizační a vztahové problémy pacientů, a zasahuje i psychoterapeuticky. Oba specialisté dospívají k překvapujícímu závěru: Zjevování nebezpečných nemocí souvisí významně s předchozími silnými či dlouhotrvajícími stresy, jichž si nemocní povětšinou nebývají vědomi. Spolehlivější únik z nemoci se pak odvíjí nejen z aktivního přístupu pacienta ke klasické léčbě, ale i z jeho sociálních, vztahových a emočních korekcí. Strhující publikace o psychosomatické medicíně obsahuje příběhy závažně nemocných, návody k samostatným léčebným aktivitám i svědectví pacientů, kteří si svou aktivitou zachránili život. Zdravým, nemocným i lékařům nabízí četné informace z dosud nevyužívaných terapeutických cest.