Možná v některém z nich čirou náhodou najdeme k češtině vztah - a od něj už je k péči jen krůček.
Zkusme hledat svůj jazyk v různých zákoutích.
Neberme kritikům ideu pokleslé češtiny, kritikové mají vždycky pravdu.
V květináči domácí kultury připomíná náš jazyk tu přihnojované muškáty za oknem, tu plevel předměstského staveniště.
Postupně zjišťujeme, že naše zahrada ochočených slov byla jen evropskou obměnou velehor na misce v paláci čínského císaře.
Hledáme je v krajině, v archivech, v souvrstvích času.
Odcházejí nepozorovaně.
Zvykneme si na ně, ale ona si úplně nezvyknou na nás.
Za tuhých zim je přikrmujeme, za velkých vod vytíráme do sucha v naději, že přežijí.
Přicházejí sama od sebe.
V koutku si můžeme slova do jisté míry ochočit.
Zákampí je zákoutí, přeneseně také jazykový koutek.
Jazyková zákampí