Úryvek z publikace: VZNIK ČLOVĚKA1 I. 1. „Lha (anděl), jenž pohybuje čtvrtým světem (naší zeměkoulí), jest sluhou Lhaů Sedmi (andělů planetárních), jež se pohybují na svých triumfálních vozech v kruhu kolem svého Pána, jediné (to) Vše-oko našeho světa. Jeho dech dává Sedmi život. Dal život Prvému. To jsou Draci Moudrosti.” Slovo „Lha” značí nebeskou nebo nadpozemskou podstatnost, ať už ji nazveme „anděl”, „ďábel”, „duch” atd. nebo „inteligence”. Níže stojící inteligence jsou výše stojícím podřízeny právě tak, jako planěly některého ze slunečních systémů jsou podrobeny slunci tohoto systému, a jako dává fyzické slunce všem planetám život, tak jest duchovní slunce všehomíra pramenem vědomí pro všechny bytosti ve vesmíru. 2. „Země pravila: Pane se zářícím obličejem (slunce), můj dům jest prázdný. Pošli své syny, aby tento míč země zalidnili. Poslal jsi svých sedm synů Pánu Pravdy; vidí tě sedmkrát blíže a cítí tvoji přítomnost sedmkrát více. Zapověděl jsi svým služebníkům, malým kolům, aby chytali tvé světlo a tvé teplo a překáželi tvé veliké dobrotivosti na její cestě. Pošli je nyní svému služebníku.” V tomto verši se vyjadřuje touha ducha země přijímati sluneční sílu vyšší inteligence (Merkur;3 nebyl však k tomu ještě zralý, a po ruce jsoucí lidská těla nebyla ještě způsobilá sloužiti za bydliště pro syny světla.4 3. „Tu pravil Pán se zářícím obličejem: Chci ti poslati oheň, započalo-li dílo. Pozdvihli svůj hlas k jiným Lokům; obrať se na Otce, Pána Lotosu; pak ať jeho Synové, tvůj lid, jsou pod panstvím Otců (Pitripati), Tvoji lidé budou smrtelní.5 Lidé Pána Moudrosti (Buddhy), nikoliv synové Somy (měsíce), jsou nesmrtelní. Ustaň v naříkání. Sedm tvých rouch visí ještě na tobě. Nejsi ještě připravena, tvoji lidé nejsou ještě zralí.” Pitarové čili Piotriové (Otcové) jsou tito Boží Synové neboli Synové Světla, výrobci lidí. Jenom nebeský „Adam” byl stvořen jako otisk BOHA, pozemský Adam jest vytvářen z „prachu země”. Za každého období jest lidský organismus vytvořen dle svého způsobu, který se hodí k okolí. Prvá rasa lidí byla v stejném stupni éterickou, jako my jsme přirozenosti hmotné, a její organismus odpovídal tehdy panujícím poměrům. Evoluce fyzického (materiálního) člověka, „Lemuriů”, se dělá teprve před 18,000.000 roky. Na začátku každého Kalpa (kola) se země znova obrodí. Jako se Jiva (monada) člověka při každé inkarnaci přiodí novým tělem, tak rozvinuje Jiva země (zemská J.) na počátku každé „periody stvoření” nový háv, ve kterém opět vstupuje do stavu subjektivního do objektivního vezdejšího bytí v prostoru.6 4. „A po velikém nářku odhodila (země) svá tri stará roucha, přiodila se v sedm nových a stanula tu ve svém prvém (rouchu.)” Země odhodila své tři „kůže” či „roucha”, když přestála tři prvé evoluční periody (kola). My se nyní nalézáme ve čtvrté z těchto sedmi, která zaujímá velikou periodu světovou. II. Příroda se sama bez pomoci shůry nestává dokonalou 5. „Kolo vířilo po třicet Crore 300 mil. let a způsobilo Rupy (formy); měkké kamení, jež ztvrdlo, a tvrdé rostliny, jež změkly, viditelné z neviditelného, hmyz a malé tvory. Když tyto formy Matku tísnily, setřásla je země se svého hřbetu. Po třiceti Crore let se země točila. (Měnila sklon zemské osy.) Ležela na hřbetě, na straně. Nevolala po Synech Nebes a nepožadovala Synů Moudrosti. Tvořila ze svých vlastních prsou, způsobila vodní lidi, kteří byli hrozné podoby a zlí.” Tento verš se vztahuje na změny ve sklonu zemské osy a s tím spojené „potopy světa” a chaotické stavy, v nichž povstaly monstrosity (obludnosti) přirozenosti pololidské a polozvířecí. Vodní lidé, o nichž jest zde řeč, byly pochybeným pokusem přírody v tvoření lidských forem, jež by byly schopny sloužiti za příbytky bohů.7 Podle „Puran” se uskutečnila všeliká nezdařená stvoření, když se BRAHMA, obveseloval” tím, že tvořil světy, až konečně přivodil svět, při němž „BŮH viděl, že dobré bylo”. (Mojžíš I, 31.) „Z hloubí vod a temnoty pocházely hrozné tvory; lidé s křídly, lidé se čtyřmi a dvěma obličeji, takoví jež měli nohy a rohy kozlí, Centraurové, psi s ocasy rybími atd. Všechny možné sestavy údů zvířecích i lidských, ryby, plazi a červi všeho druhu”.8 6. „Hrozné a zlé vodní lidi stvořila (země) sama. Dělala je ze zbytků (z typů) jiných, z prvé, druhé a třetí periody, Dhyaniové (andělé) přišli a viděli. Dhyaniové ze zářících Rodičů (Otce a Matky v Jednom); z bílých oblastí (sluncí a měsíce) přišli; z bydlišť nesmrtelných smrtelníků.” Na tuto evoluční periodu se vztahují mytologie různých národů. „Purany”, „Zohar”, chaldejské nápisy klínové, tabule Cutha atd. o tom mluví! Tito zvěrolidé, jak je popisuje Berosus, byli možni v době, když ještě příroda nebyla tak dalece proniknuta duchem vyšší inteligence, aby způsobovala tvory v řádu dnes vládnoucím.9 Dhyaniové jsou však „Synové Moudrosti”, Smrtelníci povstalí v jednom z minulých stvořeních (t. j. periodách stvoření. Pozn. překl), kteří dosáhli nesmrtelnosti. 7. „(Synové Světla) nenalezli záliby. „Naše maso to Není” (řekli). To nejsou příhodné formy pro naše bratry z páté (rasy); to nejsou obydlí pro jejich život, čisté vody, neposkvrněné musí píti. Nechtě nás vodní útvar vysušiti.” K tomu praví tibetský komentář: „Jsou materiální světy, s nichž sestupují ti, jež v každém Manvantara formují člověka. Jsou podřazeni Lhaům (andělům či duchům), jež mají dvojitou přirozenost, (astrální tělo uvnitř formy éterické). — Jsou stvořiteli a tvůrci našeho ilusorického těla (jež jest produktem vůle a klamu).” Než se objevilo světlo, byla temnota s výplody šera, produkty bezsvětelné přirozenosti. Proto nalézáme také v babylonských dějiných stvoření v prvých dnech zlé bohy; pak anděly, jež byli ve vzpouře (jež se zdráhali inkarnovati v tak ošklivých formách), v dolejší části nebes a křesťanská teogonie, je-li zbavena obyčejného zvráceného pojetí, učí podobně. Neboť „pád Satana” značí ve skutečnosti sestupování „Světlonoše” (Satan = Lucifer!) do hmoty, čímž hmota může býti jen osvícena a proniknuta duchovním vědomím. Bez „pádu” anděla, nebylo by vykoupení člověka, bez individualizování v lidské formě nebylo by duchovní individuality. 8. „Přišly Plameny, Oheň se svými Jiskrami, Oheň noci a dne. Vysušili kalné temné vody; zničili je svým horkem. Lhaové přišli shora a Lhamayin z dola. Zničili formy se dvěma a čtyřmi obličeji, porazili kozonohé a stohlavé lidi a lidi s tělem rybím.” Plameny jsou „Seraphim”; Lhaové a Lhamayin andělé rozličných sfér nebeských oblastí.10 9. „Matka moře, veliké vodstvo, plakala. Zdvihla se a zmizela v měsíci, jenž ji pozdvihl a ze kterého se byla zrodila.” Podle tajné nauky jest měsíc o mnoho starší než země, a ve skutečnosti se země zrodila z měsíce a ne měsíc ze země. Že však měsíc vodu přitahuje, o tom přesvědčují zjevy odlivu a přílivu.11 10. „Když Rupaové (tvorové) byli zničeni, zůstala Matka — země prázdná. Žádala býti vysušena.” To byl počátek nového a vyššího života na naší planetě. Teprve, když země byla prázdna produktů, které způsobila její vlastní fantasie, mohl duch BOŽÍ, jenž se vznášel nad hlubinou, vniknouti do tmy, a osvítiti hlubinu svým Světlem. Tu povstaly jitřní červánky Moudrosti a Vykupitel byl zrozen.12 III. Pokusy o stvoření člověka 11. „Pán všech Mistrů přišel. Od těla oddělil vodstvo a to bylo hořejší nebe, nebe prvé.”13 Když v předcházejícím Kalpa dostoupí evoluce jistého stupně, nadešel okamžik, v němž se mohla vyvinouti těla, která byla příhodná za byt lidského ducha. Bůh se znovu projevil v nové podobě.14 12. „Velicí Chohanové (Mistři), zvaní Pány měsíce, jejichž těla byla vzduchovitá (éterická). „Způsobte lidi,” bylo přikázáno, lidi podle své přirozenosti (otisky). Dejte jim vaši vnitřní podobu; příroda vystaví vnější těla. Mužem a ženou budou (v jednom) a také Pány Ohně (Světla).” Chohanové, čili v bibli Elohim, jsou v přírodě tvořivé duchovní síly (podstatnosti). „Měsíc” jest symbol plodonosné tělotvořivé hmoty, jež jest oplodňována duchem.15 13. „Oni (Bohové měsíce) šli každý do sobě vykázaného působiště. Bylo jich sedm, každý ve svém okrese. Ale Páni Plamene zůstali zpět; nechtěli (se) utvářeti.” Tajná nauka mluví o dvanácti třídách tvořivých bytostí, z nichž čtyři dosáhly dokonalosti (svobody), pátá jest k tomu na cestě, sedm ještě stojí pod přímým vlivem zákona Karmy. Jenom hlouběji stojící „duchové” se mohli spojiti s hluboko stojícími formami lidskými; pro „Pány Plamene” nebyl ještě v přírodě vhodný byt stvořen. Přírodou způsobený pračlověk byl podle toho tvorem člověku podobným, jemuž chybělo právě to, co jest člověku vlastní, totiž Manas, Světlo vyšší inteligence, schopnost intuice. Měl zajisté „zvířecí”, ale nikoliv božskou duši. Božská duše nemůže se vyvinouti ze zvířecí, není-li při tom božský zárodek. Teprve bylo-li toto Světlo do člověka „vdechnuto”, může se v něm projeviti. IV. Vznik prvých lidských ras 14. „Z Vůle (z ducha) zrození Páni, hnáni Životodárným Duchem (Fohatem), oddělují člověka od sebe samotných, každý ve svém vlastním pásmu.” Nesmíme si samozřejmě pod „Adamem” tehdejší tvorci periody představovati člověka, dnešního typu; bylyť tyto bytosti přirozenosti spíše éterické, jednopohlavní a množily se jiným způsobem, než jaký jest znám dnes. Podle tohoto názoru nemáme tu co činiti s jedním stvořením člověka z „ničeho” (ve smyslu obecně přijatém), ani s vývojem člověka z „darwinovského opičáka”, nýbrž musíme při tom bráti v úvahu evoluci duchovní, fyzickou, intelektuální a zvířecí; — rostoucí projev ducha a pokračující zlepšování v organisaci hmoty skrze periody, jejichž trvání přesahuje naše pojmy. Při tom se uskutečňuje sestupování ducha do hmoty a u hmoty vývoj schopnosti směrem vzhůru, aby sloužila za nástroj činnosti ducha. Pitriové (Elohim) jsou budovateli našeho těla s jeho nižšími základními částmi; naše sebevědomá nesmrtelná Bytost však nepochází od těchto „Bohů měsíce”, nýbrž od „andělů slunečních”, „Pánů Plamenů”. „Anděl” v člověku má jiný původ než člověk pozemský, třeba že oba pocházejí z téhož pramene. To v nás, co může mysliti, jest rozdílno od nástroje, který toto myšlení sprostředkuje.16 15. „Tak se zrodilo sedmkrát sedm stínů (Chayaův) příštích lidí, každá třída podle vlastní povahy a způsobu, a každá byla méně dokonalá než její výrobci. Bezzárodeční Otcové nemohli dáti bytostem, které zárodky měly, život. Jejich předkové byli Bhuta (Fantomy) bez podoby a bez rozumu (t. j. bez schopnosti poznávací. — Pozn. překl.) Proto byla tato (prvá) rasa lidská nazvána Chaya (představa, zjev, nebo stín).” „Manu” (člověk) pochází od „man” (mysliti). Toto prvé pokolení nemělo ale myslícího principu (Manas čili mens) a bylo proto nazváno „amanasa”.17 16. „Jak se zrodili skuteční Manushiové (myslící lidé)? Jak byli zhotoveni Manuové se silou myslivou? — Otcové béřou si ku pomoci vlastní svůj Oheň (Kavyavâhana); jest to oheň, který hoří v zemi (v hmotě). Duch země zavolal ku pomoci oheň sluneční (Suchi). Tito dohromady (Pitriové a Oheň) učinili svojí spojenou činností dobré formy. Tyto mohly státi, žíti, běžeti, ležeti a letěti; nebyly ale dosud stále ještě ničím jiným, než Chhaya (obrazy), stíny bez rozumu.” Zde se vykládá o neschopnosti hmotné přírody, udělati bez duchovní pomoci dokonalé zvíře, neřku-li člověka. „Otcové” čili „hlouběji stojící andělé” jsou duchové (vědomé síly) v přírodě a bytostech elementárních; ježto však nemají ještě žádné vyšší inteligence, nemohou také vybudovati žádného racionálně (rozumově) myslícího člověka. K tomu bylo zapotřebí „živého Ohně” (Lucifer, Prométheus) a „zvířecího Ohně” (vůle). Schopnost instinktu pochází od přírody, božská inteligence od Mahatu. Komentář praví: „Synové Mahatu oživují lidské rostliny. Jsou vodami, které padají na suchou půdu, v níž jest vázaný život, a jiskra, jež lidské zvíře oživuje. Jsou Mistry věčného života duchovního. Na počátku (druhé rasy) vdechli někteří jenom část své bytosti v Manushyu (člověka), jiní se v nich ubytovali.”18 Tu se stali „vzpurní andělé”, (kteří se zdráhali vtěliti do těl polozvířecích) našimi vykupiteli; neboť kdyby nebyli vyčkali, až se lidé stanou schopnými je v sebe pojati, byli by sami bývali tak poníženi, že by se byl člověk nikdy nestal schopným použíti jejich síly, aby se pozvedl. Vše to jest obraně naznačeno v náboženstvích Indů, Egypťanů, Řeků a Římanů, Židů i křesťanů v různých alegoriích, které nelze však bez znalosti tajné nauky pochopiti a proto jsou našim moderním učencům a teologům nesrozumitelný, ba platí za nesmyslné bajky.19 17. „Pro vdechnutí byla nutná forma. Otcové mu ji dali. Dech potřeboval hmotné tělo, země je zformovala. Dechu byl potřeben duch života; Lhaové slunce dechli do jeho formy. Vdechnutí potřebovalo zrcadlo těla (tělo astrální); Dhyanové řekli: »Dáme mu naše.« Vdechnutí mělo po své touhy zapotřebí substance (Kama Rupa), a vodní duchové (Suchi, oheň vášně) pravili: »Měj si ji.« Vdechnutí potřebovalo mysli (Manas), aby objímalo vesmír. »Toho mu nemůžeme dáti«, pravili Otcové. »Nikdy jsem toho neměl«, děl duch země. »Forma by shořela, kdybych jí dal svoji,« pravil Veliký Oheň (sluneční). Člověk zůstal prázdným, bezesmyslným Bhutou. Tak dali Bezzárodeční život těm, kteří se (později, v třetí rase) stali lidmi se zárodky.” „Otec” původních fyzických lidí, jenž staví jejich tělo, jest živoucí elektrická síla slunce. Měsíc jest jeho (t. j. těla) Matkou;20 neboť vychází z něho tajuplná síla, která podněcuje i vzrůst rostlin a zvířat. „Vítr” („kosmický éter”) jsou řídící substance mezi tělesy nebeskými, které dávají dosáhnouti popsaným vlivům k zemi. Ale to vše by ještě nedokázalo způsobiti člověka: To může se státi pouze božským Ohněm.”21 Prvá lidská rasa měla v sobě tři rudimentérní („Zakrnělé”) elementy a ne ještě „Oheň”, protože evoluce člověka jest odvislá od paralelně (souběžně) probíhající evoluce země, evoluce země však nebyla ještě dosti pokročilou, aby vytvořila člověka, který by mohl „Bohům” sloužiti za obydlí. „Elementy” a smysly se rozvíjejí ve směru paralelním, tak že projevování se nového elementu rozvíjí a podmiňuje nový smysl, jak znázorňuje tato tabulka: 1. Éter. — Sluch. — Zvuk. 2. Vzduch. — Cit. — Zvuk a pocit. 3. Světlo. — (Oheň.) — Obličej. — Zvuk, pocit a barva. 4. Voda. —Chuť. — Zvuk, pocit, barva a chuť. 5. Země. — Čich. — Zvuk, pocit, barva, čich a chuť.