Ještě stále si můžete zajít do kina na premiéru filmu Šarlatán, za kterým stojí úsilí režisérky Agnieszky Holland a scénáristy Marka Epsteina. Film má i svou knižní podobu, na níž pracoval také Josef Klíma. Film byl natočen podle námětu knihy Životní příběh Jana Mikoláška, jejímž autorem je Mikoláškův prasynovec Martin Šulc, který knihu sepsal se svou manželkou Ivanou.

Nakladatelství Mladá fronta vydalo velmi působivě a kontroverzně napsanou biografii o slavném léčiteli Janu Mikoláškovi (1889 - 1973). Na knize pracoval Mikoláškův prasynovec Martin Šulc se svou ženou. Vycházel z vlastního rodokmenu, vyprávění pamětníků, ale i dosud nezveřejněného deníku léčitele Mikoláška, ve kterém léčitel popisuje své - až někdy neuvěřitelné zážitky. V důkladně zpracované knize si čtenáři mohou prohlédnout i spoustu fotografií, které nebyly nikde publikovány, množství osobní korespondence, předpisy léčitele a další dokumenty, které přibližují Mikoláškův život. Kniha se se velice dobře čte a je zajímavá - dokáže ukojit zvědavost každého, koho zajímá, jak to vlastně s tím Janem Mikoláškem bylo.

Byl to opravdu úředně zkoušený léčitel, jak sám o sobě tvrdil, anebo jen obyčejný šarlatán, zloděj a podvodník, za kterého byl považován v době komunistického režimu? Jaký vlastně doopravdy byl? Povahově určitě dost svérázný - to potvrzuje mnoho lidí, kteří ho znali. Existuje tisíce děkovných dopisů těch, kterým Mikolášek svou naprosto přesnou diagnózou z moče a doporučením bylinek pomohl a zachránil život, ale existuje i řada udání, výčitek, obvinění, pomluv a dalších faktů dokumentujících to, že Mikolášek občas pochybil, a to jak ve své práci, tak ve svém osobním životě, ve svých činech a ve svých rozhodnutích.

Léčitel, nebo šarlatán?

Každopádně o svou popularitu a o to, že na něj lidé nezapomněli, se svérázný léčitel Jan Mikolášek určitě postaral, a to velmi důkladně. Léčil celou řadu známých osobností. Stal se slavným, vyhledávaným a velmi bohatým. Za vším ale stojí jeho vlastní úsilí a neustávající práce. Den co den před jeho vilou stála fronta nemocných lidí s lahvičkami s močí. Jeho život byla jedna velká sinusoida - zažil několikrát vězení, ztrátu majetku, podvody a krádeže, obě světové války a křivdy, které se na něm dopustili druzí. Zažil popotahování u soudů i lidskou závist. Pocházel z velké rodiny plné dětí, ale se svými sourozenci nevycházel příliš dobře. Někteří jeho bratři zahynuli za války. Vlastně chtěl být možná jen zahradník, který si bude pěstovat své bylinky. Jedno zahradnictví převzal po bratrovi, jiné časem vyženil. Ale protože byl velmi zdatný obchodník a šel si za tím, co chtěl a uměl, dokázal uzdravit mnoho lidí a ještě provozovat velmi výnosný byznys. Jeho deníky ale místy obsahují takové informace, které se ne vždy zakládají na pravdě - jeho prasynovec Martin Šulc jistě bádal důkladně.

Jan Mikolášek byl velmi talentovaný člověk, který něco dokázal. Nikdo netvrdí, že byl svatý. Právem se však může řadit mezi významné osobnosti našeho lidového léčitelství. Názor si na něj můžete udělat sami - zajděte si do kina a přečtěte si knihu Životní příběh Jana Mikoláška od manželů Šulcových.

Martin Šulc vystudoval obor archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přes dvacet let se věnoval genealogii. Během bádání ve svém rodokmenu objevil léčitele Jana Mikoláška. Na základě jeho filmového námětu natočila režisérka Agnieszka Holland film Šarlatán (2020).

Ivana Šulcová pracuje v České rozhlasu. Profesionálně se věnuje genealogii.

Ukázka z knihy:

Lidé jsou lůza bez citu a vděku. Ne všichni, ale většina . Závist, udavačství, lež, ctižádostiví sobci. Kdo dostal do koncentráků tolik Čechů? Ta udavačská banda! A dnes to nedělají lépe!

Úcta, slušnost, povinnost dětí k rodičům a rodičů k dětem, víra, naděje a láska člověka k člověku zmizely. Tvorstvo se proměnilo v ostudu a prostituci. Uhel začíná doutnat, aby plameny zkázy zničily svět, plnou zásluhou.

Na peníze jsem byl úzkostlivý, vždyť jsem věděl, čeho všeho je potřeba, aby se vydělaly. Z téhož důvodu jsem se také dlouho celkem stranil krásného pohlaví. Viděl jsem, kolik peněz to stálo mé známé, a mimo to jsem měl k ženám nedůvěru, neboť jsem poznal, že ženy bývají vypočítavé a že muž na to obvykle přijde pozdě.

Co o mně kukají kuchařky, když o mně řekly, že se líbám s chlapama, to je jen závist…

(z dopisů a deníků Jana Mikoláška)