Podobně i umělci by měli přijmout skutečnost, že je­jich díla působí jako více či méně sugestivní impulzy, které mohou duševní oblast člověka harmonizovat, povznášet a zušlechťovat, ale právě tak mohou přinášet nesoulad, úzkost či deprese.
Situaci je možno přirovnat k zodpovědnosti vědců, kteří své schopnosti mohou využívat ve prospěch lidstva, nebo je naopak postavit proti jeho zájmům.
Autor upozorňuje na velkou zodpovědnost umělců, kteří mohou ovlivňovat tisíce lidí toužících po uměleckém zážitku.
Celý text prolíná ústřední myšlenka apelující na ryzost uměleckého projevu s ohledem na reakci, jež vzniká v duševním světě lidí, kteří daný projev vnímají.
Cílem je vyjádření všeobecného vztahu mezi kvalitou uměleckého díla a vnitřním vývojem člověka, ať již umělce nebo posluchače, diváka či čtenáře.
Jeho výjimečnost spočívá v tom, že se nezabývá historií umění ani teoretickými úvahami o jednotlivých uměleckých směrech, nehodnotí konkrétní umělecká díla či jednotlivé osobnosti z této oblasti.
Následující text je sestaven z díla Paula Bruntona, z jeho myšlenek a úvah na téma člověk a umění.